WTF?! 2

5. října 2011 v 20:09 | Damonika |  Kapitolky
Autor: Ree
Jazyk: CZ
Krátky obsah:
Fanfiction k The Vampire Diaries. (Volné pokračování Vyfič!)
Damonovi a Nathalie to klape. Dokud Damon nezačne skrývat menší tajemství. I jeho nežárlivé přítelkyni dojde trpělivost. Jenže to tajemství je větší, než si myslela.

/gallery/WTF.jpg Pohroma a divoká zvěř

WTF?! 2.kapitola


"Třikrát vodku, pětkrát skotskou, dvě piva a jednu třináctku," nahlásil Matt, popadl tác a šel rozdávat už nachystané pití.
Byla jsem první den v práci po dovolené a hned jsme měli shon. Objednávek už jsem měla až po krk, takže když jsem poslední tři zkazila, musela jsem si je opakovat pořád dokola. A do toho přišla Caroline.
"Ahoj."
"Ticho!" okřikla jsem ji a přeříkávala jsem si v duchu, co to po mně Matt vlastně chtěl.
"Nemusíš na mě být hnusná," zamračila se na mě.
"Třikrát vodka, pětkrát skotská, dvě piva a jedna třináctka," řekla jsem nahlas. Došlo jí to.
"Promiň," špitla se smíchem. "A to jsem se ani nemusela snažit."
"Třikrát vodka, pětkrát gin a dvě piva," zopakovala jsem naštvaně.
"Vypadla ti jedna třináctka," uchechtla se. "A pětkrát jsi měla skotskou, ne gin."
"Blbá práce!" zaklela jsem naštvaně. Ve skutečnosti jsem tu práci milovala. Ale i mně lezla občas na nervy.
"Klid," snažila se mě uklidnit. Seskočila ze židle a objevila se vedle mě. "Jsem hodná, takže ti pomůžu. Ale mám to u tebe!"
"Já bych řekla, že konečně splácíš to, co sis nadrobila!" nedala jsem se. Chvíli přemýšlela, ale potom přikývla.
"Tak fajn. Mám co splácet," přiznala.
"Jsem ráda, že to uznáváš," usmála jsem se na ni.
Šlo nám to lépe. O hodně lépe. Jenom když přišel Matt, zdálo se mi tam poměrně dusno.
"Mohl bys mi skočit pro kyblík ledu?" poprosila jsem ho. "Já ti mezitím namíchám objednávku," slíbila jsem.
"Víš, že kdyby mě o to poprosil někdo jiný, tak se na něho vykašlu?" zeptal se.
"Vím. Ale jsem to já, takže šup!" natáhla jsem k němu ruku s kyblíkem a poslala ho pryč. Sotva zmizel za rohem, otočila jsem Caroline k sobě a vážně se na ni podívala.
"Tak co je?"
"Co?" ptala se nechápavě a začala nalívat další panáky.
"Co se mezi vámi stalo? Je tady hrozné dusno, když jste spolu."
"To se ti jenom zdá," snažila se mě přesvědčit.
"To se mi teda nezdá. Caroline, vyklop to. Já ti taky vždycky všechno řekla." Povzdechla si a smutně se na mě podívala.
"Poslední dobou nám to moc neklape. Myslím, že se zaplétá s Mac," povzdechla si.
"Kdo je Mac?"
"Jeho spolužačka. Dělali spolu na nějakém projektu do školy a teď spolu začali kamarádit ještě více."
"Takže žárlíš," konstatovala jsem.
"Tak napůl. On tráví více času s Mac, já ho zase začala trávit s Tylerem." Sklonila hlavu, a když za sebou uslyšela Matta, okamžitě pokračovala v práci.
"Miluješ ho?" zeptala jsem se, když Matt zase zmizel.
"Samozřejmě," vyhrkla.
"Nemyslela jsem Matta." Mlčela a zarytě hleděla na skleničky na baru. Potom se sklesle podívala na mě.
"Já nevím. Tyler ví, kdo doopravdy jsem. Nemusím si na nic hrát. Chápe mě. Pomáháme si navzájem. Jsem z toho všeho zmatená. Nechci Matta ztratit, ale vím, že jsme spolu jenom násilím. Nejhorší je, že to víme oba, ale ani jeden o tom nechce začít mluvit."
"Takže doufáš, že se to vyřeší samo?" nadzvedla jsem obočí.
"Rozhodně by mi to vyhovovalo," přiznala.
"Tak to hodně štěstí."
"Nechceš mi raději poradit, co s tím mám dělat?" zeptala se frustrovaně.
"Vážně netuším," řekla jsem bezmocně. "Možná bys mohla sebrat odvahu a měli byste si o tom promluvit. Nic jiného mě nenapadá. Pokud se teda nechcete pořád trápit a čekat, až to jednoho z vás přestane bavit."
"Sakra," zaklela a sedla si zpátky na židličku. Shon už trochu ustal a pro dvě tady práce rozhodně nebyla. "Asi bude nejlepší, když si promluvíme co nejdříve."
"Asi jo," souhlasila jsem. Poněkolikáté si povzdechla, potom seskočila z židličky a zastavila Matta na cestě k baru. Fajn, takhle brzo jsem to zrovna nemyslela.
"Vezmeš to na chvíli za mě?" zeptal se prosebně. Ach jo.
"Jasně," souhlasila jsem a nadšení ze mě doslova sálalo. Lítat po celém baru, uklízet sklenice, vyřizovat objednávky od jejich zapsání, až po jejich vyřízení mě docela zaměstnávalo. Takže jsem nemohla šmírovat Care s Mattem, jak jsem měla původně v plánu.
Místo toho jsem míchala, nalívala a čepovala. Paráda.
"Jednou Sex on the bar," ozvalo se přede mnou. S úsměvem jsem zvedla hlavu a zavrtěla jsem hlavou.
"Promiňte, ale jsem zadaná."
"Mně to nevadí," ujišťoval mě.
"Mně jo. Nejsem zvyklá někoho podvádět."
"Pokud se o tom nedozví, tak to vlastně ani podvod není," snažil se mě přesvědčit.
"Když já nevím. Možná tak pod barem. Ale na?"
"Tak pod, to je jedno," pokrčil rameny a seskočil ze židličky. Rozesmála jsem se.
"Vrať se zpátky." Neposlechnul mě. "Neblázni, jsou tady lidi."
"Bojíš se, co na to řekne tvůj přítel?" zeptal se a nalepil se na mě.
"Tak trochu," přiznala jsem se smíchem a snažila jsem se ho od sebe dostat. Ale snažila jsem se jenom do té doby, než mě políbil.
"Za bar může jenom personál, Damone!" upozornila jsem ho pobaveně.
"No jo," zašklebil se otráveně a vlepil mi ještě krátkou pusu, než se vrátil zpátky.
"Netvař se tak sklesle, pod barem je stejně hrozně málo místa," mrkla jsem na něj.
"Já jsem skladný," zazubil se na mě.
"Ale já ne. Potřebuju hodně prostoru kolem sebe."
"Nikdy jsi na to nevypadala," ušklíbl se.
"Dostaneš, až budu mít chvilku čas," hrozila jsem mu.
"Kde se vlastně fláká ten tvůj pubertální kolega?"
"Buď se s Caroline snaží udržet svůj vztah, nebo se rozchází," pohodila jsem k nim hlavou.
"Potíže v ráji?" Smutně jsem přikývla a roznesla nalité pití.
Když jsem se vracela, všimla jsem si, jak Caroline odchází.
"Už si to vezmu, díky," vytrhnul mi tác z ruky Matt. Sklesle jsem došla zpátky za bar a cítila se vážně mizerně. S jasnou otázkou jsem se otočila k Damonovi, ale nemusela jsem ani promluvit.
"Rozešli se."
"Sakra," hlesla jsem.
"Tváříš se, jako bys za to mohla ty." Zvedla jsem k němu provinilý pohled a viděla, jak protočil oči.
"Jenom jsem Caroline řekla, že by si měli promluvit, nic víc," bránila jsem se.
"Jsi pohroma," zavrtěl nevěřícně hlavou.
"Já vím," souhlasila jsem smutně.
"Dám si ještě jednu," posunul ke mně skleničku. "A jednu i pro tebe, ať se mi tady nehroutíš." Měla jsem obrovskou chuť napít se přímo z láhve. Ale ještě mě čekaly tři hodiny tady. Měla jsem chuť někoho zmlátit.
"Umřou mi nohy," stěžovala jsem si a sama sobě jsem lezla na nervy. Damon měl svatou trpělivost.
"Usekni si je," navrhnul. Svatou trpělivost a blbé nápady.
"Nemusíš být na mě pořád tak milý," zamrkala jsem na něj a na chvíli jsem si lehla na bar. Byla jsem mrtvá a teď jsem měla na chvíli klid. Opravdu jenom na chvíli. Než si vedle Damona sednul nějaký opilec.
"Jednu brandy," zahlaholil tak nahlas, že jsem málem přišla o uši. Otráveně jsem se zvedla a nalila mu skleničku. "Hele, vás znám. Vy jste Elizabeth Ma-He-Harington. Vy jste dre-ce-dcera mého kan-kap-kamr-kamaráda!" dostal ze sebe.
"Jasně," uchechtla jsem se. Na tohle jsem byla zvyklá. Věčně mě někdo podnapilý srovnával s jejich známou, jejich bývalou přítelkyní nebo dokonce s jejich dcerou.
"Ale vážně!" nedal se.
"Je mi líto, ale s někým si mě pletete," ujistila jsem ho a šla jsem obsluhovat i ostatní hosty. Když jsem se vrátila, pořád tam byl. A pořád se mě snažil přesvědčit o své pravdě.
"Jste to určitě vy!" ukázal na mě. Teda… snažil se o to. Zalovil v kapse a vytáhnul peněženku. Chvíli do ní civěl a nakonec z ní něco vyndal. Ten pohyb ho shodil ze stoličky, a kdyby neměl Damon tak rychlé reflexy, rozbil by si obličej o podlahu. Protočila jsem oči a zvedla telefon, abych mu mohla zavolat taxi.
Trvalo celkem dlouho, než se dokázal vyšplhat na stoličku. A zase z ní málem sletěl.
"Taxi už tady bude, nemůžeš ho odvézt ven?" poprosila jsem Damona. Netvářil se zrovna nadšeně, ale co by pro mě neudělal, že?! Vytáhl mu z peněženky pár babek a hodil mi je na bar. Opilec se snažil protestovat a pořád mumlal něco o někom. Nerozuměla jsem mu a byla jsem ráda.
Když se Damon vrátil, věděla jsem, že tohle bude drahé. Moc drahé.
"Můžeš se živit jako vyhazovač," provokovala jsem ho.
"Jestli ráda ošetřuješ někomu obličej, tak tě nepotěším. Já se hojím rychleji, než si stihneš nachystat lékárničku."
"Ach jo, škoda. Já se na to tak těšila," řekla jsem zhrouceně. "Ani malý škrábaneček?" škemrala jsem.
"Ani malý," zavrtěl hlavou. "Ale jestli chceš, můžu někomu ublížit, abych ti udělal radost."
"Jsi neskutečně ochotný, ale ne, díky."
"Tak mi alespoň nalej další," podal mi skleničku.
"Ne že se mi tady taky opiješ!" upozornila jsem ho. "Já tě domů nepotáhnu."
"Ale kdyby ses opila ty, tak já bych tě tam dotáhnout musel, co?" S úsměvem jsem přikývla.
"Jsem lehčí. A kdybys mě nechtěl odvléct ty, udělal by to někdo jiný. A to by se ti nelíbilo, takže zase nemáš na výběr," pokrčila jsem rameny, a když jsem mu skleničku pokládala na ubrousek, nechtěně jsem ho odfoukla na zem.
"Děláš tady bordel!" upozornil mě.
"Jo, jenže já si ten bordel po sobě budu muset sama uklidit, víš?!" usmála jsem se na něj a šla obsluhovat další zákazníky. Když jsem se vrátila zpátky, Damon byl fuč. Neměla jsem čas nad tím přemýšlet, ale když se vrátil z venku, nedokázala jsem se nezeptat.
"Kde jsi byl?"
"Venku."
"A co tam?" zkoušela jsem.
"Je tam vzduch, udělalo se mi špatně, tak jsem tam musel." Ublíženě jsem se na něho podívala a hraně jsem popotáhla.
"Ty mi to nechceš říct!" obvinila jsem ho.
"Tvoje hlavička je zaneprázdněna více věcmi. Nemusí vědět ještě další," ušklíbl se.
"Jsi na mě hrozně zlý! Požaluju to Stefanovi!" fňukala jsem.
"Pochválí mě," odpověděl samolibě.
"Tak Rickovi! Ten je pod pantoflem Jenny, takže tě nebude moct pochválit."
"Bude mě podporovat tiše." Zamračila jsem se a našpulila jsem rty.
"Připomeň mi, proč s tebou vůbec jsem?!"
"Protože by to s tebou nikdo jiný nevydržel. A protože se mě prostě nemůžeš vzdát. Ale já to chápu, nejsi jediná." Hrozný egoista!
Dneska vyšel úklid na mě. Samozřejmě, že jsem byla hrozně nadšená. A Damon taky, protože jsem mu do ruky vrazila hadru, ať přetře všechny stoly. Rozhodně mě teď musel milovat. Čekala jsem, že bude mít nějaké hrozně vtipné poznámky, ale spletla jsem se. Choval se divně. A deptalo mě, že nevím proč.
Doprovodil mě domů, dal mi pusu a otočil se k odchodu. Jindy jsem ho musela přemlouvat, že doma už vážně všichni spí, takže se uvidíme až druhý den.
Dneska ne.
"Damone," zavolala jsem na něho ještě na schodech. Otočil se na mě a čekal. "Co se stalo?"
"Nic," zavrtěl hlavou.
"Jasně! Prostě mi řekni, co se stalo." Usmál se a došel zpátky za mnou.
"Vážně nic," ujistil mě. "Zítra máš zase až do večera?"
"Ne, zítra končím ve tři."
"Super. Vyhodíme Stefana na lov divoké zvěře a budeme mít dům pro sebe." Znělo to dobře. Moc dobře. Takže jsem jenom s úsměvem přikývla.
"A Damone!" zastavila jsem ho znovu.
"Ano?"
"Neříkej Eleně divoká zvěř!" ušklíbla jsem se. Rozesmál se a slíbil, že určitě nebude.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Ľúbi sa vám Nathalie a Damon?

Áno, veľmi...
Nie...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
II ARCHIV II delenastory-damonika.blog.cz II