WTF?! 20

24. října 2011 v 22:39 | Damonika |  Kapitolky
Autor: Ree
Jazyk: CZ
Krátky obsah:
Fanfiction k The Vampire Diaries. (Volné pokračování Vyfič!)
Damonovi a Nathalie to klape. Dokud Damon nezačne skrývat menší tajemství. I jeho nežárlivé přítelkyni dojde trpělivost. Jenže to tajemství je větší, než si myslela.
/gallery/WTF.jpg

Přestavba




"Vím, že jsem říkala, že svou práci mám ráda, ale mít dva týdny volna a jít do Grillu maximálně pít je strašně dobrý pocit," lebedila jsem si a převrátila se na břicho.
Byla polovina července, Elena se Stefanem odmaturovali a za odměnu jeli do Michiganu k jezerům. Jeremy sice nematuroval, ale prozměnu vzal na dovolenou Bonnie, která to už vážně potřebovala. Od té doby, co se dozvěděla, jakou má moc, nedělala nic jiného, než že se snažila prolomit prokletí jejich rodiny, a to už bylo skoro třičtvrtě roku. Neměla ale tolik znalostí, aby to dokázala. Zatím.
Takže když mí milí sourozenci vypadli z domu, neváhala jsem a vzala si dovolenou. Mohla jsem si užít plno dní volna, nicnedělání, rozmazlování a opalování. A tohle jsem si rozhodně nechala líbit.
"Vážně tě ani trochu nenudí tady jenom tak ležet?" ozvalo se vedle mě otráveně.
"Hrozně mě to nudí," zamumlala jsem spokojeně a rozvázala si plavky, abych na zádech neměla opálené mašličky. Ještě nedávno by se po tomhle nudit přestal, ale teď už byl značně imunní.
"Ale vážně, co na tom všechny vidíte?"
"Měl jsi jet s Elenou a Stefanem," zabručela jsem. Byla jsem si jistá, že bych ho do jednoho kufru určitě propašovala.
"Co bys tady beze mě tak dlouho dělala?" zajímal se.
"Oslavovala," setřela jsem ho.
"Bylo by ti smutno."
"Po Eleně a Stefanovi," souhlasila jsem.
"Jsi hrozně oprsklá," stěžoval si. Toužila jsem vidět, jak se tváří. Na druhou stranu jsem byla hrozně líná otevřít oči. Takže když se ozval zvonek, nešťastně jsem zakňučela.
"Konečně nějaké rozptýlení," řekl spokojeně a než jsem se stihla donutit vstát, slyšela jsem hlas Jenny a Ricka.
Alespoň že se Jenna naučila zvonit…
"Co tady celé dny děláte?" ptala se s nadšením.
"Mám něco vynechat, nebo chceš vědět všechno?" ušklíbla jsem se a chystala jsem kávu.
"Cenzurovanou verzi, prosím."
"Já se opaluju, on se nudí," uchechtla jsem se.
"Tak to se vůbec nedivím," zastal se ho Rick. Zamračila jsem se a ukázala na něho prstem.
"Doufám, že máte pádný důvod k návštěvě, protože mu nahráváte do karet!" Rick omluvně pokrčil rameny a Jenna se usmívala.
"Musíme vám něco říct," začala spokojeně.
"Co? Jsi těhotná?" rýpla jsem si, zatímco jsem zalívala hrnky kávy. To ticho mě zarazilo. Zvedla jsem pohled a chvíli tak zůstala, než jsem se dokázala otočit. "To jako vážně?"
"No…" špitla nesměle.
"Ehm… Gratuluju," zkusila jsem nadšeně. Prokoukla mě.
"Nemáš děti ráda," konstatovala.
"Mám," bránila jsem se. Neměla jsem. Já neměla ráda děti, ony neměly rády mě. Navzájem jsme se vyhýbali a byli jsme spokojení. Vyhýbat se tomuhle dítěti bude trochu… problém.
"Nemáš ráda děti," došlo to i Rickovi.
"Bude to moje neteř, tu budu mít ráda," přesvědčovala jsem je. Sebe. Musela jsem ji mít ráda. Jinak jsem v háji.
"Co když to bude kluk?" zajímal se Damon.
"Ne, bude to holka," řekla jsem nekompromisně. "Rozhodně holka."
"Děkuji, že nám to tak hezky plánuješ," ušklíbl se Rick.
"Není zač," usmála jsem se nevinně. "Počkej, až se to dozví Elena. Budeš rád za moji reakci," varovala jsem ho.
A měla jsem pravdu. Eleně sice bylo jedno, jaké pohlaví to bude, ale už teď si Jenna nesměla donést ani hrnek kávy. A kdybych ji nepřesvědčila, že když nepřestane, ani jí to dítě neukážou, měli by přestavený celý byt. Vlastně většinu svého volného času trávila u nich doma. Přemýšlela, navrhovala, přestavovala, barevně slaďovala. Se Stefanem jsem se viděla snad častěji než ona. Trávil dny u nás, protože měl alespoň nějakou jistotu, že se vrátí na jídlo a vyspat se. První měsíc, potom tam občas i přespala. Jenna ji milovala, ale i ona už toho měla plné zuby. A společně s Rickem se u nás střídali, aby jejímu běsnění unikli. Jenna vyhledávala hlavně moji společnost. Já jediná z ní nedělala nesvéprávnou. Jenom se mnou mohla dělat, co chtěla. Teda skoro. Mytí oken jsem jí zatrhla i já. Zvlášť mytí našich oken. Tvářila se jako umučené štěně.
Ale nedala jsem se.

"Jestli se brzo neuklidní, budu svobodná matka!" stěžovala si prozměnu na Elenu. "Rick se se mnou totiž rozvede kvůli mým šíleným příbuzným." Jo, Elena se chovala šíleně. Jenže jsem ji tak nějak chápala. Ona byla z těch holek, které po dítěti toužily. Neříkám, že teď, ale chtěla je. V budoucnu. Jednou. Ale na to moc milovala Stefana. A dokud jejich vztah trval, nemohla mít děti.
Normálně bych řekla, že jejich vztah se stejně dřív, nebo později rozpadne, ale to bych nesměla vědět, jak silný ve skutečnosti je. A oni ho měli sakra silný.
Takže Elena prakticky využívala možná poslední možnost, kdy něco takového zařizovat. Já se rozhodně nechystala mít děti. Krom toho jsem měla stejný problém jako ona.
"Nathalie, zachraň mě," škemrala Jenna a totálně mě probudila z přemýšlení.
"Proč já?" uchechtla jsem se. "Stefan bude účinnější." Odfrkla si a dotčeně se na mě dívala.
"Myslíš, že jsem to nezkoušela? Sliboval mi, že ji odtamtud dostane. Ale potom viděl ten její rozzářený obličej a bylo mu líto ji o to připravit," řekla bezmocně. Nedokázala jsem se nesmát.
"A proč si myslíš, že mně to líto nebude?" zajímala jsem se. Nadzvedla obočí a podívala se na mě posměšným pohledem. "Fajn, blbá otázka," připustila jsem. "No dobře, zkusím něco udělat. Ale nic neslibuju."
"Díky, je u nás, otevře ti ona."
"To jako mám jít hned teď? Ach jo. Tohle mám u tebe, Jenno!" Vážně jsem si v téhle domácnosti připadala jako máma já. Zachraňovala jsem jim zadky, uklidňovala je, seřvala je, když se chovali jako malí haranti a dokonce jsem Jeremymu psala omluvenky. Prostě jsem jim vynahrazovala rodiče. A to i přesto, že toho jednoho stále měli. I když o něm nevěděli.
Než jsem od něj odjela, nechala jsem mu své telefonní číslo. Čekala jsem, jestli se neozve. Doufala jsem, že se ozve. Ale už to byl skoro rok a nezachytila jsem sebemenší náznak toho, že by se snažil.
Takže oprava, my už žádného rodiče neměli.
Jenna měla pravdu, otevřela mi Elena. Prakticky jenom chňapla po klice. Ani se nepodívala, kdo je za dveřmi. Převrátila jsem oči a potom zůstala konsternovaně zírat. Když se byt svobodného mládence změnil v byt manželů, brala jsem to. Nebyla to úplně krutá změna. Hlavně ten byt nebyl tak velký, aby to byla krutá změna. Zřejmě proto, že na scénu nenastoupila Elena, protože tohle… tohle už s tím původním bytem nemělo vůbec nic společného.
"Pane bože!" dostala jsem ze sebe a teprve potom jsem se odvážila vejít dovnitř. Stěny zářily natolik, že jsem měla tendenci nasadit si sluneční brýle. Všechny rohy byly opatřeny něčím proti úrazu a už teď se všude povalovaly hračky. A to byla Jenna teprve na začátku šestého měsíce.
"Ahoj, Nath, ráda tě vidím," zavolala na mě. Prakticky se na mě ještě ani nepodívala.
"Jdeme domů, Eleno!" řekla jsem nekompromisně.
"Ne, ještě není všechno hotovo. Mám tady ještě plno práce."
"Eleno," procedila jsem skrz zuby. "Koukej si sbalit všechny věci a vypadni odsud. Normálně jim ničíš soukromí!"
"Neruším, jsou mi vděční," bránila se. Zkoumavě jsem se otočila k Rickovi a ten jenom nešťastně pokrčil rameny.
"Teď se dívej," šeptla jsem k němu. "Tak to asi s Amandou půjdeme do baru sami."
"Kdo je Amanda?" zajímala se. Přesně to jsem čekala.
"Stefanova nová kamarádka," ušklíbla jsem se. To bylo poprvé, co se zastavila.
"Stefanova kamarádka?" ujišťovala se.
"Když teď na něho nemáš čas, musel se zabavit nějak jinak. A Amanda je hezká a milá. Mám ji ráda," pokrčila jsem rameny. "Jestli chceš, můžeš se s ní seznámit. Jsem si jistá, že tě ráda pozná. I když… nejsem si jistá, jestli jí Stefan řekl, že spolu chodíte." Prudce se na mě otočila a tvářila se hrozně nešťastně.
"Hm, Ricku, nebude ti vadit, když už zbytek nechám na vás?" ptala se opatrně.
"Zvládneme to, nevadí," usmál se na ni. Rychle popadla svoje věci a vypadla ze dveří. Spokojeně jsem se zašklebila na Ricka a pohodila rukou ke dveřím.
"Takhle se to dělá," uchechtla jsem se. "Můžeš si teď jet vyzvednout svou těhotnou ženu?"

"Kolik jsem toho pila, když jsem se rozhodla, že půjdu na vysokou? Musela jsem být nemocná, jinak bych to nedovolila. Rozhodně jsem nemohla být při smyslech."
"Chápu, nemáš ráda školu," konstatoval Damon se smíchem. "Zvu tě na večeři."
"Jééé," udělala jsem nadšeně. "Chceš mi zacpat pusu, abych byla konečně zticha?" odhalila jsem ho.
"Jo. Půjdeš, i když jsi mě odhalila?"
"Pozvání na večeři se nedá odmítnout," zazubila jsem se na něj. "A za trest si dám něco hrozně drahého, což znamená, že nejdeme do Grillu." Byla jsem si jistá, že už teď litoval toho, že mě pozval.
Nakonec zastavil před nějakou hezky vypadající restaurací.
"Doufám, že budou mít steaky," zašeptala jsem zbožně.
"Doufám, že ne. Potom bych tě musel odkulit do auta, když by ses opět a zase přejedla."
"Hele," zamumlala jsem dotčeně. "Já si to alespoň můžu dovolit, víš?" Nevyplázla jsem na něj jazyk jen proto, že už jsme byli vevnitř. "Chm, tady se mi bude líbit." Rozhodně jo. Ty zadky číšníků vypadaly vážně dokonale. Jeden prošel kolem nás a já se neubránila otočení hlavy. Damon mlaskl a otočil mi hlavu zpátky. "Dneska jsem měla fakt blbý den, alespoň tohle mi dopřej," fňukala jsem.
"Jsi zvyklá na vyšší level, přece si nechceš kazit myšlenky něčím… takovým!" odfrkl si.
"Koho tím vyšším levelem myslíš?" ušklíbla jsem se a dovlekla jsem své nohy ke stolu.
"Jestli budeš taková, poprosím je, aby ti otrávili jídlo," hrozil mi a sedl si vedle mě. Unaveně jsem se mu svalila na rameno a pomalu se mi zavírala víčka. Ještě před chvíli jsem takhle unavená nebyla, ale to teplo restaurace, mírné přítmí a relaxační hudba mě naprosto uspávaly. Provlékl si ruku mezi mojí opěrkou a zády a dlaní mi přejížděl po boku.
"Promiň, máš moc hezký zadek," ujistila jsem ho. A rozhodně jsem nelhala. Měl ten nejvíc sexy zadek, který jsem viděla. A to i bez kožených kalhot. Nejlépe bez jakýchkoliv kalhot. A ten zadek patřil mně.
"Já vím," připustil se šibalským úsměvem. "Taky vím o jednom sexy pozadí," otočil se na mě. Potěšeně jsem se na něho usmála, ale ta potvora si nedala pokoj. "Ta číšnice ho má vážně k nakousnutí." Zamračila jsem se a měla jsem chuť mu něco udělat. Jenže jediné, čeho bych byla schopná, bylo kousnutí.
"Až budu čilá, připomeň mi, že ti dlužím vražení podpatku do čela. Za to, jak jsi hnusný na svou přítelkyni."
"Promiň," omlouval se se smíchem, takže to moc omluvně zrovna neznělo.
Objednala jsem si pořádnou flákotu masa a s plným břichem se mi chtělo spát ještě víc. Do domu jsem se vlekla a znovu jsem nadávala na školu.
"Nesnáším přednášky až do večera," zaklela jsem a byla jsem ráda, že si konečně můžu sundat ty pitomé boty. Podpatky mě v tuhle chvíli ničily ještě víc. "Ale ta večeře to zachránila."
"To víš, nechtěl jsem, ať jsi zbytek večera protivná," pokrčil rameny.
"Já jsem protivná jenom občas, ty skoro pořád," řekla jsem se smíchem a zamířila jsem do obýváku. Zastavila jsem se hned ve dveřích a úsměv mi zmizel skoro okamžitě. A unavená už jsem taky zrovna nebyla.
"Co tady děláš?" zeptala jsem se útočně a zmateně se podívala na ubrečenou Elenu.
"Taky tě rád vidím, Nathalie!" usmál se táta a rozpřáhl ruce, abych ho objala.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Ľúbi sa vám Nathalie a Damon?

Áno, veľmi...
Nie...

Komentáře

1 Kat Kat | Web | 25. října 2011 v 10:29 | Reagovat

Beru tě do Affs :)) Už si tě jdu přidat :))

2 Kat Kat | Web | 25. října 2011 v 18:27 | Reagovat

Třeba Tylera :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
II ARCHIV II delenastory-damonika.blog.cz II