WTF?! 21

25. října 2011 v 22:50 | Damonika |  Kapitolky
Autor: Ree
Jazyk: CZ
Krátky obsah:
Fanfiction k The Vampire Diaries. (Volné pokračování Vyfič!)
Damonovi a Nathalie to klape. Dokud Damon nezačne skrývat menší tajemství. I jeho nežárlivé přítelkyni dojde trpělivost. Jenže to tajemství je větší, než si myslela.
/gallery/WTF.jpg
Táta




"Ještě jsi mi neodpověděl, co tady děláš," trvala jsem si na svém a jeho nastavenou náruč jsem ignorovala. Možná jsem měla být nadšená, že se konečně splnilo to, co jsem celou tu dobu chtěla. Ale když najednou stál přede mnou, tak sebevědomý, jak jsem si ho vždycky pamatovala, nedokázala jsem to. Nedokázala jsem ho vidět jinak než jako tu trosku, kterou byl před rokem.
"Přišel jsem zjistit, jak se mají moje děti." Děti. Najednou. Najednou si vzpomněl, že nějaké děti má!
"Vážně?" zeptala jsem se nevěřícně. "A kdo tě k tomu donutil?!" Elena se zmateně dívala z jednoho na druhého a potom pohledem zakotvila na mně.
"Nevypadáš překvapená, že žije." Nepodívala jsem se na ni. Pořád jsem měla dost práce s propalováním jeho. "Tys to věděla? Proč jsi nám to neřekla?"
"Jo, proč jsi jim to neřekla?" podpořil ji. Byl tak zasraně klidný, že mě štval ještě víc.
"Nezajímali jsme tě. Říkala jsem ti, že se postarám, aby se o tobě nedozvěděli!" prskla jsem po něm.
"Nathalie," zvolala vyčítavě Elena a zamračila se na mě. "Hledal upíra, který způsobil naši nehodu. Chránil nás," zastávala se ho. Nevěřícně jsem se uchechtla.
"No jasně," ušklíbl se Damon.
"Tohle ti řekl?" Přikývla. "A řekl ti taky, že toho upíra našel dva měsíce po tom?"
"Cože?" zeptala se zmateně a podívala se na něho. Netvářil se nijak.
"A řekl ti i to, že zbytek toho času prochlastal? Že jsem se o něm nedozvěděla jeho zásluhou? Že jsem se mu snažila pomoct, aby se z toho dostal, ale on o to nestál? Řekl ti to všechno?" křičela jsem se naštvaně.
"Tati?" zašeptala nevěřícně.
"Měl jsem špatné období, ale už jsem zase zpátky," bránil se.
"Po skoro čtyřech letech!" zavřeštěla jsem.
"Vím, že je pozdě. Zvlášť když uvážím, s kým ses zapletla," řekl a propálil Damona pohledem. "Jak se můžeš kamarádit s upírem?!"
"Co je ti do toho?" zeptala jsem se nevěřícně.
"Kde jsi nechala hlavu?" Měla jsem toho právě plné zuby!
"Tak dost! Odmítám tady být." Na patě jsem se otočila a vypadla jsem ven, jak nejrychleji mi to můj stav dovolil. Zastavila jsem se před dveřmi a zapletla si prsty do vlasů. "Co tady do hajzlu dělá?!" zeptala jsem se bezmocně.
"To, co jsi po něm chtěla," obhajoval ho Damon.
"Ale proč teď? Měl na to rok! Mohl se ozvat. Mohl se alespoň ozvat, že se vrátí! Ale on raději nejdříve zpracuje Elenu ve svůj prospěch! Dokáže mě vytočit už svou přítomností. Jestli se doopravdy vrátil, budu ho muset vystát doma. Zabijeme se!"
"Hej, uklidni se. Potřebuješ se vyspat. Zítra to bude lepší."
"Nemůžu spát, když vím, že pár metrů ode mě je on!" nadávala jsem. Protočil oči, popadl mě za ruku a táhl k autu.
Aha…
Seděla jsem na tom sedadle totálně zhroucená a přemáhala jsem chuť něco rozkopat. Dojeli jsme k nim v rekordním čase. Alespoň mi to tak připadalo. Ve skutečnosti jsem vnímala naši příjezdovou cestu a potom až tu jejich.
A náladu jsem měla pořád stejnou.
Pořád jsem měla chuť něco rozkopat. Cokoliv, co by mi přišlo do cesty. Ale bylo pozdě, teď už jsem nebyla u nás doma. Tady jsem neměla právo ničit majetek. I když jsem to zkoušela.
"Můžu něco rozbít? Potřebuju něco rozbít, cokoliv. Nejlépe o jeho tělo," mumlala jsem, zatímco mě pustil dovnitř. "Musím se nějak vybít, jinak budu nepříjemná. A tentokrát to rozhodně jenom tak nepřejde."
"Co se stalo?" zeptal se překvapeně Stefan, a když jsem se otočila, viděla jsem ho opírat se o stěnu vedle zrcadla.
"Zrcadlo, můžu rozbít zrcadlo?" škemrala jsem.
"Budeš mít sedm let smůlu," upozornil mě Damon a vzal mi bundu, aby ji pověsil na věšák. Uchechtla jsem se.
"Celý svůj život mám smůlu," dostala jsem ze sebe nenávistně.
"To máš, jinak bys nechodila s mým bratrem," podotkl Stefan pobaveně. Probodla jsem ho hodně nepříjemným pohledem, až zvedl na obranu ruce. "Tohle naštvání nevypadá ani na Damonovu práci."
"Ne, moje práce to není. Přesto to vypadá, že asi začne nesnášet chlapy." Stefanovo obočí vyletělo k nebeským výšinám, takže jsem se zkusila trochu uklidnit a vysvětlit mu, o co jde.
"Po celém dni se utahaná vrátím domů, těším se, že si odpočinu, a když vejdu do obýváku, vidím naproti sobě tátu."
"Cože?" narovnal se.
"Grayson Gilbert se vrátil do Mystic Falls. A začal tvoji přítelkyni zpracovávat ve svůj prospěch," vysvětlila jsem mu. "Elena seděla celá ubrečená naproti němu a ještě se ho zastávala, když jsem na něho vystartovala. Řekl jí jenom o lovu toho upíra. O své kariéře vrchního ochutnávače všech alkoholových výrobků se nezmínil ani slovem," prskala jsem.
"Je v pořádku?"
"Táta? Jo, rozhodně vypadal čile."
"Elena," zamračil se.
"Až na to, že je lehce v šoku, bude nejspíš v pohodě. A než se za ní vydáš," dodala jsem v rychlosti, "asi bys měl vědět, že můj táta upíry zrovna v lásce nemá. Už měl připomínky k mému doprovodu. A jsem si jistá, že teď už má připravené všechno k tomu, aby vás při další návštěvě dostatečně přivítal," upozornila jsem ho. A určitě pochopil, že jsem tím nemyslela chlazené šampaňské a jednohubky…
"Zavolám jí," zamumlal a vylovil z kapsy mobil.
"A řekni jí, ať ho pošle do pr… práce!" poprosila jsem ho. "Já si tady mezitím zkusím najít něco málo cenného, co bych mu mohla roztříštit o hlavu." Prošla jsem chodbou až do kuchyně a pootvírala všechny skřínky. Nenašla jsem nic! Nic, co bych mohla rozbít, aniž by jim to vadilo. Byla jsem frustrovaná.
A do toho mi zazvonil telefon. Displej hlásal jediné jméno, které o příjezdu své otce zřejmě ještě nevědělo.
"Ahoj, Jere," řekla jsem ne úplně nadšeně.
"Ahoj. Nevíš, proč mi volala Elena? Neslyšel jsem telefon a teď se jí nemůžu dovolat."
"Kde jsi?"
"Na cestě domů. Proč?" zeptal se zmateně.
"Mohl by ses ještě předtím stavit ke klukům? Vysvětlím ti to."
"Stalo se něco vážného?"
"Jak se to vezme," zaváhala jsem. "Prostě přijeď!"
"Fajn," zamumlal. A dodržel to.
Deset minut na to seděl v jejich obýváku a čekal, než ze sebe dostanu, co se děje…
"Hele, Jeremy, asi bude těžké tomu uvěřit, mně to trvalo taky dlouho, ale… je to prostě tak."
"Děsíš mě, můžeš to konečně vyklopit?"
"Táta žije," vychrlila jsem ze sebe. Překvapeně se na mě podíval a chvíli to zpracovával.
"Cože?"
"Přežil tu nehodu a vrátil se domů."
"Děláš si srandu?" zeptal se nevěřícně. "Je opilá?" otočil se na kluky.
"Mluví pravdu," zastal se mě Stefan.
"Jeremy," upoutala jsem jeho pozornost zpátky na sebe. "Táta právě sedí v našem obýváku. S Elenou. Vrátil se." Mluvila jsem na něho jako na malé dítě, ale moc dobře jsem chápala tu jeho nedůvěru. Byla jsem na tom úplně stejně.
"Ale proč až teď?" nechápal. To asi nikdo.
"Spíše se divím, že se vůbec vrátil," ušklíbl se Damon. Jo, překvapilo nás to všechny.
"Proč se mi zdá, že je tady něco, co bych měl vědět, ale co mi tajíte?" zeptal se obezřetně. Povzdechla jsem si a nervózně jsem si hrála s prstenem. "Nathalie?" Neměla jsem vůbec chuť mu to říct. Ani nejmenší. Ale stejně by se to dozvěděl. A nejspíš by mu táta zase neřekl celou pravdu.
"Věděla jsem, že žije," zašeptala jsem.
"Cože?"
"Věděla jsem, že žije," zopakovala jsem hlasitěji. "Tedy nejdřív jsem si, stejně jako vy, myslela, že jsou oba mrtví, ale… potom jsem zjistila pravdu. Táta tu nehodu přežil."
"Jak dlouho to víš?" V jeho hlase byl osten zrady, který mi v ústech vyvolával nepříjemnou hořkost.
"Pamatuješ si, jak jsme se s Damonem rozešli?" ujišťovala jsem se. Teď, s odstupem času, mi to přišlo jako hrozná prkotina.
"Protože tě podváděl."
"Proč tomu všichni uvěřili?!" ptal se dotčeně. Nadzvedla jsem jedno obočí a podívala se na něho.
"S tvojí minulostí?" Protočil oči a pokrčil rameny, jako by to kdysi nebyl on.
"Nepodváděl mě," ujistila jsem Jera. "Nebo alespoň to tvrdil," otočila jsem se na něj. Měl na tváři úšklebek, ale mlčel. "Pár dní předtím přišel k nám do baru opilec a pořád mi tvrdil, že jsem podobná na dceru jeho kamaráda. Nevěnovala jsem mu moc velkou pozornost. Tohle udělalo už plno lidí před ním. Jenže když odcházel, vypadla mu na zem fotka. Byl na ní s tátou. Byla z toho roku. Damon ji našel, proto mi lhal. Lhali nám oba, zatímco se snažili zjistit, jestli je to skutečně táta. Ještě teď mám chuť je zmlátit, ale…"
"Takže jsi ji nepodváděl?" otočil se na něj.
"Abych riskoval, že od ní dostanu ránu? Stačí ta, když se ve spánku převrací na bok."
"Jak ses to teda dozvěděla?"
"Zaslechla jsem rozhovor Stefana s Caroline," přiznala jsem.
"Spíše poslouchala za rohem," uvedl na pravou míru Stefan. Jo, díky!
"A proč jsi nám to neřekla alespoň ty? A proč se vrátil až teď?" Odpovídat na ty otázky bylo těžší, než jsem si kdy myslela.
"Našli jsme jeho byt v Marylandu, takže jsem tam okamžitě jela. Nebylo to takové, jaké bych si představovala. Nepoznal mě. Měl rozostřený zrak. A když na mě promluvil, stěží jsem se udržela na nohou, když ke mně dolehl ten alkoholový opar."
"Cože?"
"Za tu jejich nehodu mohl upír. Nevím proč, nevím jak. Tohle jsem z něho nedostala. Zezačátku ho chtěl dostat a ochránit nás, když bude předstírat, že je mrtvý. Jenže když ho po dvou měsících vážně dostal, nedokázal se vrátit. Mámina smrt ho vzala, tak začal všechny pocity mazat alkoholem. A potom se mu to vymklo z rukou. Snažila jsem se ho z toho dostat, ale nestál o to. Tak jsem po dvou týdnech sbalila všechny věci a vrátila jsem se domů. Už tak jste si užili víc bolesti, než bylo normální, proto jsem mlčela. Myslela jsem, že už ho nikdy neuvidím. A dneska jsem ho našla sedět v našem obýváku, přímo naproti ubrečené Eleny."
"Vážně se mi chce vrátit domů," zamumlal sarkasticky.
"Buď rád, že Bonnie není upír. Myslím, že tohle bude ještě zajímavé."
A byla jsem si jistá, že mám pravdu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Ľúbi sa vám Nathalie a Damon?

Áno, veľmi...
Nie...

Komentáře

1 Vaness Vaness | Web | 26. října 2011 v 9:47 | Reagovat
2 Kat Kat | Web | 26. října 2011 v 13:21 | Reagovat

Hlasovala jsem, než jsme se stali AFFS pro Delenu, promiň :(

3 Kat Kat | Web | 26. října 2011 v 13:33 | Reagovat

No spolehni  se :D

4 Katherine Katherine | Web | 26. října 2011 v 14:43 | Reagovat

Máš u mě DIplomek

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
II ARCHIV II delenastory-damonika.blog.cz II