WTF?! 25

29. října 2011 v 9:40 | Damonika |  Kapitolky
Autor: Ree
Jazyk: CZ
Krátky obsah:
Fanfiction k The Vampire Diaries. (Volné pokračování Vyfič!)
Damonovi a Nathalie to klape. Dokud Damon nezačne skrývat menší tajemství. I jeho nežárlivé přítelkyni dojde trpělivost. Jenže to tajemství je větší, než si myslela.
/gallery/WTF.jpg
Rada


"Ahoj, tak co, ještě si držíš nervy v pohodě?" ptala se s úsměvem Care, sotva se vyhoupla na židličku.
"Jo, zatím jsem ještě žádného Gilberta nezabila," ušklíbla jsem se.
"Neříkej, že tě štve i Jer," smála se mi. Frustrovaně jsem se na ni podívala.
"Včera nám u dveří zazvonil John."
"Kde jsi schovala jeho mrtvolu?" ptala se s nadzvednutým obočím. A myslela to zcela vážně. Povzdechla jsem si.
"Nezabila jsem ho, protože mezitím stihl tátovi vrazit. Jenže potom zase otravoval Elenu, takže se to možná brzo změní."
"Kdybys potřebovala pomoct odklidit mrtvolu, dej vědět. Už jsem v tom celkem zběhlá," nabídla se s úsměvem.
"Tady je v tom zběhlá snad půlka města. Mystic Falls bylo vždycky zvrácené."
"Proto to tady tolik miluješ," smála se mi. Jo, přesně proto jsem to tady tak milovala.
"Někdy si říkám, že je to moc zvrácené i na mě."
"Nic není dost zvrácené i na tebe."
"Jsi fakt sprostá. Vlastně ani nevím, proč se s tebou bavím. Vlastně nevím, proč tady vůbec zůstávám, jste na mě hnusní všichni. Fakt jsem chudinka," stěžovala jsem si.
"No, ty určitě. Měli bychom se nad sebou všichni zamyslet," rýpla si. Rozhodně jsem byla chudák.

Odpoledne jsem měla barák naštěstí jenom pro sebe. Táta zmizel kdovíkam a John ho snad následoval. Jediné, co mi kazilo náladu, byly jejich věci po domě, což naznačovalo, že neodešli nadobro.
Jeremy měl trénink a Elena… ta se nejspíš rozvalovala v sídle Salvatorů. Takže jsem si vzala mísu ovoce, limonádu a hodila si nohy na stůl. Ani jsem se nepřevlíkala. Bylo mi báječně a vůbec jsem nečekala, že mi to někdo zkazí. Alespoň ne tak brzo. Takže když se ozval zvonek u dveří, dlouho jsem se rozmýšlela, jestli tam půjdu.
"Nathalie!" ozval se Damonův hlas.
"No jo," zabručela jsem a pomalu se došmátrala ke dveřím. "Konečně jsem si lebedila, než jsi mě vyrušil," upozornila jsem ho, ale zarazil mě jeho vážný výraz. "Stalo se něco?"
"Je schůze Rady."
"Cože? Dneska? Proč se to dozvídám až teď?" mračila jsem se.
"Protože mi to před chvíli volala Liz," odpověděl. Zamračila jsem se ještě víc.
"Počkej, tys ji nesvolal?"
"Ne, a ani jsem nebyl pozván. Stejně jako ty. Vypadá to, že nás tam někdo nechce, takže je překvapíme."
Popravdě se mi vůbec nechtělo, ale byla jsem zvědavá, jaké budou mít vysvětlení toho, že jsme o tom nebyli obeznámeni.
A čím blíž jsme byli ke kanceláři, tím divnější jsem měla pocit. Když Damon otevřel dveře, připadala jsem si jako v nějakém filmu. Chyběla zpomalená scéna a vlající vlasy.
Vevnitř byli všichni.
A někteří navíc…
"Jako bych si to nemyslela," řekla jsem naštvaně a strhla na sebe pozornost.
"Co tady děláš?" zeptal se táta.
"Já? Jsem členkou rady, ale otázkou je, co tady děláš ty."
"Tvůj táta se chce vrátit do rady," odpověděla mi Carol.
"Ne, nechce," reagovala jsem okamžitě. Já to nechci!
"Právě se o tom mělo hlasovat," ušklíbl se škodolibě.
"Rada nemůže hlasovat o takových věcech bez mého vědomí. Jsem v jejím čele, musím o tom vědět," vmíchal se do toho Damon.
"Jo, o tomhle se mělo hlasovat hned potom."
"Cože?" zeptala jsem se nevěřícně. Je tady pár dní a chce celé město zařídit podle sebe? "Nemůžeš být členem Rady. Z každé rodiny může být členem jenom jeden."
"Máš pravdu," souhlasil. Překvapeně jsem se na něho podívala.
"Ty mě chceš vyhodit z Rady?" zeptala jsem se nevěřícně.
"Jsi ještě moc mladá na to, aby ses motala do světa upírů!" odsekl mi.
"Vážně? A kdy ti to došlo? Před tím, než jsi mě do toho v devatenácti zatáhnul, nebo až potom? Vím toho o upírech víc než ty. Umím se bránit a piju každý den sporýš. Ty jsi v posledních čtyřech letech chlastal maximálně whiskey, vodku nebo bourbon," prskla jsem po něm. "Byl jsi v lihu a nedokázal ses postarat ani o vlastní děti, vážně si myslíš, že ti budu věřit, že se postaráš o celé město?" Tvrdě mě chňapnul za paži a přitáhl si mě k sobě.
"Přestaň to řešit tady," šeptal ke mně zlostně.
"Mají právo vědět, koho volí," odpověděla jsem skrz zatnuté zuby. "A pusť mě!" Vztekle se na mě podíval, ale poslechl mě. "Tak fajn, hlasujte," řekla jsem klidně, ale stále jsem se mu dívala do očí. Nikdo se k tomu neměl. "Damone."
"Dobře, kdo je pro to, aby Nathalie Gilbertová zůstala v Radě?" Stále jsem se dívala do očí tátovi, takže jsem nevěděla, jak kdo hlasoval. "Kdo je pro, aby se do Rady vrátil Grayson Gilbert?" Propaloval mě pohledem s notnou dávkou rozhořčení. Nechtěl, abychom tady byli. Měl je dobře zpracované, dokud jsem nepřišla já. "Nathalie, zůstáváš." Teprve teď mi došlo, že se mi nervozitou zvýšil tep.
"Jak ses o tom dozvěděla?"
"Už tady nemáš takový vliv jako kdysi." Přimhouřil oči a otočil se ke mně zády.
"Chci hlasovat o novém předsedovi." Když se mu nepodařilo zbavit se mě, chtěl se zbavit alespoň Damona.
"Návrh o hlasování může podat jenom člen Rady. A tím ses nestal," odsekla jsem mu. Nelíbilo se mu, že se proti jeho názorům někdo bouřil. "Je tady někdo jiný, kdo chce hlasovat o novém předsedovi?" zeptala jsem se, ale vypadalo to, že nikdo nechce. Popřípadě neměli odvahu. "Myslím, že už tady nemáš co dělat."
"Dostanu vás jinak!" slíbil mi potichu.
"Nebojíme se tě!" vrátila jsem mu stejným tónem.
Při odchodu třískl dveřmi.
Alespoň jsem věděla, po kom to mám…

Když jsem pak pozdě večer dorazila domů, dobrá nálada se mi vrátila, protože to vypadalo, že jsou všichni zavření v pokoji. Nakonec jsem ale našla Elenu s knížkou v křesle.
"Ahoj," pozdravila jsem unaveně a shodila jsem jí nohy z opěradla pohovky, abych mohla projít. Podívala se na mě se zvednutým obočím a zaklapla desky knihy k sobě.
"Tak povídej," pobídla mě.
"Táta mě chtěl vyhodit z Rady."
"Cože?" vydechla překvapeně. "Děláš si srandu?"
"Ne. A krom toho jsme o té schůzi s Damonem neměli ani ponětí. Dělal to za zády všech."
"A jak to dopadlo?" zajímala se.
"Nejspíš se jim nelíbilo, když se dozvěděli, že chlastal," uchechtla jsem se.
"O tom si ještě promluvíme," ozvalo se za mnou naštvaně. Nespokojeně jsem mlaskla a protočila oči.
"Já s tebou o ničem mluvit nechci," odsekla jsem mu a zapla televizi.
"Ale já s tebou jo," řekl a sedl si vedle mě. "Nelíbí se mi, jak se chováš!"
"Štěstí, že to není tvoje věc," zamumlala jsem.
"Jsi drzá a nemáš žádnou úctu. Krom toho se taháš s lidmi, kteří jsou pro tebe nebezpeční. Pro tebe a celé tvoje okolí." Snažila jsem se ho neposlouchat, ale nešlo to. "Nikdy jsem si nemyslel, že takhle změkneš a začneš se přátelit s upíry. Že s nimi dokonce budeš chodit." A to ještě nevěděl o Eleně. "Nepřeju si, aby ses s ním ještě stýkala."
Tentokrát to už vážně přehnal.
Nevěřícně jsem vypustila vzduch z plic a rychle se postavila.
"Přestaň!" okřikla jsem ho. "Ta část života, do které jsi mi mohl kecat, je už dávno pryč. Jsem dospělá. A tobě není nic po tom, s kým chodím. Není to tvoje starost," obořila jsem se na něj.
"Tak se mnou nemluv!" okřikl pro změnu on mě. A autorita z něj zase sálala.
"Nesnaž se. Je mi jedno, jestli se ti to líbí, nebo ne." Vytočeně se postavil naproti mně a bylo vidět, jak moc zuří.
"Dokud bydlíš pod mou střechou, tak se s ním scházet nebudeš," řekl nekompromisně. Polkla jsem nutkání znovu mu říct, že tenhle dům mu už dávno nepatří, a bojovně jsem vystrčila bradu.
"Fajn," rezignovala jsem a odešla jsem do pokoje. Byla jsem si jistá, že má na tváři ten debilní spokojený úsměv. A hrozně jsem se těšila, až mu ho zase sundám. Ale sotva jsem za sebou zavřela dveře, ozvalo se zaklepání.
"Co je?" křikla jsem naštvaně.
"To jsem já," hlesla Elena vystrašeně a pomalu otevřela dveře. Stála jsem naproti ní a čekala. "Vážně tátu poslechneš?"
"Jo," pokrčila jsem ledabyle rameny. Překvapeně na mě vykulila oči.
"Ty se kvůli němu rozejdeš s Damonem?" zeptala se nevěřícně. Pobaveně jsem se zasmála a otočila jsem se ke skříni.
"Ani mě nehne," řekla jsem a vytáhla si cestovní tašku. Netrvalo jí dlouho, než jí to došlo.
"To nemůžeš!"
"Od začátku jsem věděla, že tenhle obnovený vztah táty s dcerou nebude nejlepší. Zvlášť pro to, s kým chodím. A ukázalo se to jako pravdivé. Takže jo, můžu."
"Nathalie," snažila se mě přesvědčit.
"Poslyš, Eleno, jeden z nás musí pryč. Jestli si myslí, že mu ty jeho lži prominu, tak se mýlí. Kdybych tady zůstala, jeden z nás by přišel k úrazu."
"Nikdy by ti neublížil," bránila ho. Zamračila jsem se a otočila se na ni.
"Vlastně jsem myslela jeho." Povzdechla si a nakonec mi pomohla se sbalit. "Kdyby ho popadaly další bláznivé nápady, volej!"
"Jasně," přikývla.
"Myslím to vážně! V tuhle chvíli je schopný fakt čehokoliv."
"Já vím," řekla otráveně. "Nenechám ho, aby něco provedl."
"Nebude se tě ptát," upozornila jsem ji, ale když jsem zachytila její pohled, raději jsem zařadila zpátečku.
"Kam jdeš?" ozvalo se, když jsem se obouvala. Zatnula jsem zuby a jenom sílou vůle jsem byla zticha. Alespoň dokud se neobjevil ve dveřích. "Co děláš?"
"Říkal jsi, že buď budu bydlet pod tvou střechou, nebo budu chodit s Damonem. Vybrala jsem si," řekla jsem ledabyle.
"A kde budeš bydlet? U něho?" zeptal se nevěřícně.
"Jo!" křikla jsem po něm. "Měl bys konečně vyjít z té svojí ulity. Ne všechno je takové, na co jsi byl zvyklý. Jo, budu zatím bydlet u něj. A je mi jedno, jestli se ti to líbí, nebo ne." Chtěla jsem odejít, ale ještě ve dveřích jsem se díky jeho slovům zarazila.
"Postarám se o to, abys tam dlouho nezůstala." A rozhodně tím nemyslel, že mi vlastnoručně odnese věci zpátky.
Křečovitě jsem sevřela rám dveří a pomalu se na něho otočila. Věděla jsem, že mi právě z očí musí šlehat neuvěřitelné plameny.
"Opovaž se mu ublížit. Opovaž se ublížit komukoli, koho znám a na kom mi záleží." Mluvila jsem potichu, ale ten ostrý podtón tam stejně byl. "Jestli jim něco uděláš, cokoliv, postarám se o to, abys toho litoval."
"Jsem tvůj otec!" zaburácel naštvaně.
"Neoháněj se tady pořád tím, že jsi můj otec. Protože ty už jím nejsi. Můj otec zemřel!" prskla jsem po něm.
"Zaplatí za to. A ty taky, jestli si vybereš jeho. Nedovolím, aby ses s ním děvkařila." To, že jsem mu vrazila, jsem si uvědomila, až Elena tlumeně vyjekla. Chytil se za tvář a zlostně se na mě podíval. Ta facka, která mi vzápětí přiletěla, měla neuvěřitelnou razanci.
"Graysone!" ozval se varovně John ze schodů.
"Nepleť se do toho!" okřikl ho. "Ještě se ráda vrátíš," řekl pak směrem ke mně.
"Ne, dokud tady budeš ty," sykla jsem a při odchodu jsem alespoň pořádně práskla dveřmi.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Ľúbi sa vám Nathalie a Damon?

Áno, veľmi...
Nie...

Komentáře

1 Kat Kat | Web | 29. října 2011 v 12:48 | Reagovat

Na blogu je nová Vyřazovačka :)

2 Týnuše a Janie Týnuše a Janie | Web | 29. října 2011 v 13:32 | Reagovat

Určitě a ráda! :)) <3

3 Týnuše a Janie Týnuše a Janie | Web | 29. října 2011 v 15:46 | Reagovat

Damona samozřejmě .. <3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
II ARCHIV II delenastory-damonika.blog.cz II