WTF?! 27

31. října 2011 v 9:54 | Damonika |  Kapitolky
Autor: Ree
Jazyk: CZ
Krátky obsah:
Fanfiction k The Vampire Diaries. (Volné pokračování Vyfič!)
Damonovi a Nathalie to klape. Dokud Damon nezačne skrývat menší tajemství. I jeho nežárlivé přítelkyni dojde trpělivost. Jenže to tajemství je větší, než si myslela.
/gallery/WTF.jpg
Prádlo

"Jsi doma, nebo utíkáš před policií?"
"Zabít naše otce je tvoje parketa. A já ti ji ráda přenechám."
"Pořád štvou?" ptala jsem se smutně. Bylo mi jí fakt líto.
"Johna asi někdo vyměnil, protože se chová normálně. A tátu asi taky někdo vyměnil, protože se chová fakt hrozně," povzdechla si. "Po tom, co jsi odešla, tady máme peklo, doufám, že to víš."
"Ehm…" vydechla jsem. "Pomůže, když tě dneska pozvu do Grillu?" zkoušela jsem smířlivě.
"Nevím, ale rozhodně to můžeš zkusit," souhlasila.
"A kdyby to nevyšlo, můžu to zkusit někdy jindy znovu, co?" Už jsem ji měla prokouknutou. Nebo jsem spíše znala sebe a ta potvora se fakt rychle učila.
"Samozřejmě, jsem ráda, že jsi na to přišla sama," smála se. Ale přestala nezvykle rychle. "Co chceš?" ozvalo se tlumeně.
"Odjíždím, Eleno!" ozval se Johnův hlas.
"Cože?" vyhrkla jsem překvapeně a můj hlas splynul s tím Eleniným.
"Zavolám ti později, Nath!" vysoukala ze sebe strnule.
"Opovaž se mi to teď položit!" vyhrkla jsem. "A řekni mu, ať neodjíždí. Ještě mu dlužím jedno zabití!"
"Můžeš mi ten telefon půjčit?" dožadoval se zase pozornosti.
"Dokážu zabít i přes telefon," podotkla jsem, když ten šum na druhé straně ustal.
"Já vím," odpověděl. "A taky vím, že mě tady ani jedna z vás neviděla ráda."
"Nikdo tě tady neviděl rád, Johne," opravila jsem ho. "Tak co se děje? Taky už máš plné zuby svého brášky?"
"Popravdě ano," odpověděl a zaskočil mě tím. Přijel kvůli němu, jsou bráchové a jsou stejní prevíti, tak proč?
"Co udělal?" Byla to jediné vysvětlení, proč odcházel.
"Nelíbí se mi, jak se chová," přiznal.
"Vážně? Protože si pamatuju, že ses choval dost podobně," připomněla jsem mu. "Nesnaž se ze sebe dělat svatouška, protože tady už není nikdo, kdo by ti to uvěřil."
"Je mi jedno, co si myslíš, Nathalie, ale ať se děje cokoliv, pořád jste moje dcera a neteř." Nechápavě jsem se zašklebila. O co mu do háje jde?!
"Nechtěj po mně, ať ti na tyhle kecy naletím!"
"Je na tobě, jestli mi věříš, nebo ne. Hlavní je, že doopravdy odcházím. Kdyby se něco dělo, víte, jak mě sehnat. Sbohem," zamumlal a zase se ozvalo šustění. Strnule jsem stála s telefonem u ucha a nevěřícně pozorovala stěnu před sebou.
"Nath?" ozvalo se stejně nevěřícně.
"Jo?"
"Nevěřím mu, ale vypadá to, že fakt odchází."
"Jsi si jistá, že ten, s kým jsem mluvila, byl John?" ptala jsem se zmateně. Protože tohle vypadalo vážně divně.
"Tělo bylo Johnovo," přitakala.
"Úraz mozku?"
"Mimozemšťani?" opáčila.
"Alkohol?" zkusila jsem.
"Drogy?"
"Skrytá kamera?"
"Marihuana?" Bavila se u toho.
"Pokusy americké vlády?"
"Tak jo, už mě napadá jenom ovlivnění," zasmála se. Aha? "Nemyslíš si, že ho ovlivnili, že ne?"
"Jasně že ne," zalhala jsem. "A jestli jo, tak… jim nejspíš poděkuju?" Sama jsem nevěděla, jestli bych za to byla ráda. Každopádně mi svým odchodem zkazil šanci vybít si na něm kdykoliv svou zlost. A pořád jsem mu dlužila to zabití. "Jsi tam ještě?"
"Jo, jenom zkoumám, jestli vážně odjíždí," ozvala se nepřítomně.
"A?"
"A vážně odjíždí. Myslíš, že budeme mít konečně pokoj?"
"Vzal s sebou i svého bratra?" zeptala jsem se.
"Ne."
"Tak nebudeme mít pokoj. Hele, co ten Grill?"

Souhlasila, takže jsem odpoledne oznámila klukům, ať si nic neplánují, protože nás budou opilé tahat domů.
Byli nadšení.
"Myslíš, že na mě ty tvoje psí oči ještě platí?" ptal se překvapeně Damon.
"Měly by. Jsou moc hezké, roztomilé a přemlouvací," usmála jsem se na něj.
"Ony možná, ty ne," setřel mě. Dotčeně jsem našpulila pusu a přimhouřila oči.
"Zůstaneš doma, jestli na mě budeš takový," upozornila jsem ho.
"To má být trest?" smál se mi.
"Zůstaneš doma se Stefanem," doplnila jsem.
"Tak fajn, už jsem hodný," slíbil. "Jsi potvora, víš o tom?!"
"Samozřejmě, proto mě všichni milují." Zářivě jsem se na něho usmála. "Kdybych nebyla potvora, tak chodím s nějakým milým klukem, který by mi nosil kytky, nebyl na mě drzý a jeho ego by se vešlo alespoň do auta."
"Byl by to nudný život, co?" opáčil zamyšleně.
"Jo," zasmála jsem se. "Ještěže mám tebe. I když bych tě někdy moc ráda vyměnila."
"Tak to jsme na tom stejně."
"Taky by ses někdy rád vyměnil?" ptala jsem se překvapeně.
"Proč jsem si nenašel nějakou holku, která by mi neodmlouvala, neupíjela by ze zásob alkoholu a nemučila mě dlouhými rozhovory?"
"Protože by to byla slepice, která by v hlavě neměla nic jiného kromě nových bot, nového kožichu, nových šatů, nového trička a rozhodně by se jí tam neobjevilo nové krajkové spodní prádlo, které mám právě na sobě a z kterého neuvidíš ani kousek, protože jsi mě chtěl vyměnit," ušklíbla jsem se. Zasvítily mu oči a než jsem stihla utéct, chytil mě a natlačil si mě k sobě. Rukama mi vjel pod tričko a spokojeně se culil.
"Víš, že bych tě nevyměnil," dušoval se.
"Nevyměnil bys mě před tím, než jsem se zmínila o tom prádle, nebo až po tom?" zajímalo mě.
"Samozřejmě už před tím," ujišťoval mě a tričko mi vyhrnoval čím dál výše.
"Zkoumej si její tělo někdy, až nebudu doma," ozvalo se ode dveří znechuceně.
"A už odcházíš?" ptal se nedočkavě. Pleskla jsem ho po rameni a chvíli mi trvalo, než jsem ho donutila, aby mi přestal zkoumat zapínání podprsenky a uskladnil svoje ruce pěkně podél svého těla.
"Slíbila jsem Eleně, že ji pozvu do Grillu, takže nevím jak ty, ale já jdu." Nešťastně se zamračil a fňuknul.
"Fajn, ale tohle mi vynahradíš," ujišťoval se.
"Kdykoliv," slíbila jsem. "Teda… Raději ne kdykoliv," opravila jsem se. Znala jsem ho už moc dobře na to, abych mu slibovala něco takového.
"Tak dobře," rezignoval a se skloněnou hlavou šel za námi. Ještě v chodbě mě dostihl a položil mi svoji velkou dlaň na záda. Nejdříve na kříže, potom ji posunul výš a přejížděl po lemu podprsenky.
"Přestaň!" uchechtla jsem se potichu. "Zkus myslet na štěňátka bez domova!" radila jsem mu.
"Myslíš, že mi to pomůže?" zeptal se s nadzvednutým obočím.
"Rozhodně víc než Stefanovi, ten by na ně maximálně dostal chuť." Pobavila jsem ho. Stefana ne.
"Jak jsem se do vašeho zvrhlého rozhovoru dostal já?!" zajímal se dotčeně.
"My a zvrhlý rozhovor?!" bránili jsme se oba překvapeně. Protočil oči a raději nastoupil do auta.
"Ale vážně, Stefane, jak tě něco takového mohlo napadnout?!" ptala jsem se dotčeně.
"Kdykoliv se vy dva bavíte, je to o něčem zvrhlém."
"Nepleteš si to s rozhovorem tebe a Eleny?" podíval se na něj zvědavě Damon do zpětného zrcátka.
"Víš, Nath, než jsi přišla, byl můj bratr nesnesitelný, ale alespoň jsem ho neměl tolik na očích," posteskl si Stefan.
"Já vím, všichni jsou rádi, že jsem se vrátila domů," povzdechla jsem si spokojeně.
Měla jsem dobrou náladu. A když jsem vyzvedávala Elenu a nenarazila jsem na žádného pitomce, bylo mi ještě lépe.
V Grillu jsme zabrali nejlepší stůl a Stefan Eleně všechno žaloval, zatímco Damon nepřestával se zkoumáním mého prádla.
"Přestaň!" sykla jsem k němu. "Jestli sis nevšiml, jsou tady lidi," procedila jsem skrz zuby. Tvářil se jako neviňátko.
"Vidíš?!" ukázal na nás Stefan. "Tohle dělají celou dobu!"
"Jenom závidíš, že tvoje slečna si nové prádlo nekoupila."
"Přestaň!" okřikla jsem ho znovu a měla co dělat, abych se nerozesmála nahlas. "Tobě taky něco říct, to bych to rovnou mohla vyhlásit v rádiu."
"To možná jo. Zkusíš to příště?" dobíral si mě.
"Jasně. O příštím novém prádle dám vědět do místního rádia. A vyzkouší ho první, který nám zazvoní na dveře, jo?"
"Mohlo mě napadnout, že tady budeš s nimi," přerušil nás tátův rozzuřený hlas. Překvapeně jsem se na něho otočila a automaticky jsem se chtěla začít bránit, když mi došlo, že mluví s Elenou. "Jdeme!" zavelel a chytil ji za ruku.
"Cože?" nechápala.
"Zakázal jsem se ti s nimi stýkat!" A bylo po dobré náladě.
"I se mnou?" prskla jsem po něm.
"Hlavně s tebou." Zůstala jsem na něj překvapeně zírat a nebyla jsem sama. Když Elenu vytáhnul od stolu a táhnul ji pryč, viděla jsem na Stefanovi, jak neví, co udělat.
"Tak dost!" sykla jsem naštvaně a zamířila za nimi.
Já věděla moc dobře, co dělat.
Snažil se ji narvat do auta a bylo mu jedno, že ho prosí, aby ji nechal být.
"Nech ji napokoji!" křikla jsem po něm. Naštvaně se na mě otočil a Elena se mu okamžitě vytrhla. "Nech nás všechny napokoji. Nesnaž se dohnat ty čtyři roky. Alespoň ne takhle."
"Nenechám svou dceru, aby se tahala s upírem."
"Ty už žádnou dceru nemáš! Nezasloužíš si, aby ti někdo říkal tati!" Tentokrát jeho prudce spuštěnou ruku zachytil Damon. Nenávistně se na něho podíval a vytrhl se mu.
"Nesnažím se zachránit tebe. Na to už je pozdě. Jsi jenom zklamáním." Prakticky mi řekl to samé, co já jemu. Ale byla jsem si jistá, že on mi tím ublížil více. Překvapeně jsem pootevřela pusu a nedokázala jsem nic říct. Všichni se dívali, co udělám, ale já se na nic nezmohla. Vzal Elenu znovu za ruku a zase se ji snažil nacpat do auta, když jsem byla schopná nasucho polknout a konečně promluvit.
"Odejdi," řekla jsem zklamaně.
"Prosím?" otočil se na mě.
"Odjeď tam, kde jsi do teď bydlel. Sbal si, co chceš, ale odejdi z Mystic Falls."
"Vyhazuješ mě z mého vlastního domu?" zeptal se nevěřícně.
"Ten dům už ti nějakou dobu nepatří. Všechno, co se teď děje, je tvoje vina."
"Vyhazuješ mě jenom proto, abyste se mohly tahat s nimi?!" nechápal.
"Jo!" křikla jsem po něm. "Přesně proto. Protože oni tady byli, když jsme je potřebovaly. Protože to oni nám několikrát zachránili život. Protože nebýt těch dvou, tak je nejméně jedna z nás mrtvá. A kde jsi byl v tu dobu ty? Chlastal jsi jednu brandy za druhou. Bylo ti jedno, jak se nám daří, jestli vůbec ještě žijeme. Bylo ti úplně jedno, že máš rodinu. Nezáleželo ti na nás. Jim jo. Celou dobu se o nás starali tak, jak jsi to měl dělat ty. Takže jo, jestli si mám vybrat, vybírám si je." Nevěřícně na mě zíral a věděla jsem, že čím víc mluvím, tím víc ho štvu. Věděla jsem, že tyhle slova už nikdy nebudu moct vzít zpátky. Ale nelitovala jsem toho. Nedokázala jsem toho litovat.
"Nemůžeš mě vyhodit!" nedal se.
"To sakra můžu. Ten dům už ti dávno nepatří. Je náš, takže pokud my budeme chtít, ty vypadneš!"
"Jenže ty nejsi jediná, která to musí rozhodnout," vysmál se mi.
"Eleno? Chceš, aby vypadl?" ptala jsem se, aniž bych se na ni podívala. Byla jsem si jistá její odpovědí, ale místo toho byla zticha. "Eleno?"
"Já nemůžu," špitla. Překvapeně jsem se na ni otočila.
"Cože?! To ho necháš, aby s tebou jednal takhle? I když to ve skutečnosti není tvůj otec?!"
"Promiň, Nath, ale nemůžu," zašeptala.
"Vidíš? Jsi jediná, kdo mě chce vyhodit," vysmál se mi.
"Vypadni!" sykla jsem. "Vypadni odsud, než ti vážně ublížím. A v tomhle mi nezabrání ani Elena," varovala jsem ho.
"Nic mi neuděláš. Na to nemáš," odpověděl sebejistě. Zatnula jsem zuby a stihla jsem udělat krok, než se Elena postavila přede mě a Damon mě pevně chytil kolem pasu.
"Pusťte mě, abych mu ukázala, že na to fakt mám!" sykla jsem.
"Nath, prosím, přestaň," škemrala Elena.
"Proč ho bráníš?!" křikla jsem po ní nechápavě.
"Nebráním jeho, ale tebe!" snažila se mě přesvědčit. Uvolnila jsem postoj, ale pořád jsem se na ně mračila. Odvážila se mě spustit z očí a otočila se na něj. "Měl bys raději jet domů," radila mu.
"Jo, to bys měl!" sykla jsem.
A on to vážně udělal. Alespoň že tak…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Ľúbi sa vám Nathalie a Damon?

Áno, veľmi...
Nie...

Komentáře

1 Kat Kat | Web | 31. října 2011 v 10:14 | Reagovat

To vůbec nevadí :D Příště :)

2 Kat Kat | Web | 31. října 2011 v 10:22 | Reagovat

Potřebuju tvůj hlas :* :) http://domcikeee.blog.cz/1110/best-stelena-scene-from-vampire-diaries-1-kolo#komentare
Děkuju předem
já za tebe hlásla pro bonnie a jeremyho :)

3 Kat Kat | Web | 31. října 2011 v 11:16 | Reagovat

Děkuju za hlas :) A beru na vědomí že se soutěží souhlasíš, uvidíme kolik Vás bude :)

4 Tina Tina | Web | 1. listopadu 2011 v 16:06 | Reagovat

super kapitola :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
II ARCHIV II delenastory-damonika.blog.cz II