WTF?! 3

6. října 2011 v 20:11 | Damonika |  Kapitolky

Autor: Ree
Jazyk: CZ
Krátky obsah:
Fanfiction k The Vampire Diaries. (Volné pokračování Vyfič!)
Damonovi a Nathalie to klape. Dokud Damon nezačne skrývat menší tajemství. I jeho nežárlivé přítelkyni dojde trpělivost. Jenže to tajemství je větší, než si myslela.


/gallery/WTF.jpg Zastydlá puberťačka


Zaklepala jsem na dveře Carolinina domu a čekala, než se došoupe ke dveřím. Čekala jsem dlouho a pořád nikdo nechodil. Bylo dost brzo na to, aby už byla ve škole, ale nebylo brzo natolik, aby ještě spala. Zkusila jsem zaklepat znovu, tentokrát o něco hlasitěji. Slyšela jsem nějakou neurčitou ránu a tentokrát se Caroline u dveří konečně objevila.
"Ahoj," hlesla ospale.
"Vstáváš nějak pozdě, ne?"
"Jo, zaspala jsem," přitakala. "Máma je mimo město a já si zapomněla nastavit budík. Co tady děláš?"
"Přinesla jsem ti kávu na probrání a hodím tě do školy. Za to chci slyšet, co se včera stalo," pousmála jsem se. Byla divná. Chovala se divně.
"Jo," podrbala se na hlavě a otočila se dozadu.
"Eh." Aha. "Ahoj, Tylere!" řekla jsem o něco hlasitěji. Caroline se na mě přistiženě podívala a Tyler raději z pokoje vystrčil jenom hlavu. "Promiň," řekla jsem se zadržovaným smíchem.
"To není tak, jak si myslíš," snažila se mě přesvědčit.
"Já si nic nemyslím," uchechtla jsem se. "Tak se uvidíme, až nebudeš zaneprázdněná."
"Počkej," zadržela mě ještě, "máma si vzala moje auto, vážně bychom potřebovali hodit do školy."
"Jasně."
Čekala jsem v obýváku a věděla, že zatímco Caroline se doopravdy chystá, Tyler se zatím pro jistotu zdržoval co nejdál ode mě. Nedivila jsem mu, ten pitomý škodolibý úsměv jsem měla pořád na tváři. Ale s takovou vůbec nevypadali, jako by se něco stalo.
"Můžeme?" zeptala se Caroline.
"Já rozhodně," souhlasila jsem.
Svítila jsem jako sluníčko. Hrozně jsem si to užívala.
"Na, přinesla jsem vám kávu," podala jsem ji Tylerovi. Zamračil se.
"I mně?"
"Původně byla moje, ale myslím, že ji potřebuješ víc." Pokrčila jsem rameny a nasedla do auta.
"Mohla bys mě vyhodit u nás doma? Potřeboval bych se převléct." Trochu mi nahrál do karet. Od něj to bylo ke škole asi deset minut, takže jsem stále měla čas na vyzpovídání Caroline. "Díky. I za kávu," houkl ještě a rychle běžel domů.
"Tak to vyklop," vyhrkla jsem okamžitě a tentokrát jsem se už smála naplno.
"Chtěla jsem si s Mattem promluvit a místo toho mluvil jenom on. Řekl, že mě má rád, ale poslední dobou už jenom jako kamarádku. A aniž by mě pustil ke slovu, rozešel se se mnou," povzdechla si.
"A?" postrčila jsem ji, když se dál k ničemu neměla.
"A potom jsem odešla?" zkusila to. Převrátila jsem oči.
"Skoro."
"A šla jsem domů?"
"A tam čekal Tyler, řekl ti, že tě miluje, dali jste se dohromady a zazvonil zvonec a bylo ráno," dokončila jsem za ni, když se k tomu neměla.
"Skoro," zopakovala po mně. "Až na to, že mi neřekl, že mě miluje a že jsme se nedali dohromady."
"Musím z tebe všechno páčit?" povzdechla jsem si.
"No dobře. Tyler se mnou chtěl mluvit, tak mě čekal před domem. Jenže když mě viděl, nějak jsme se k němu nedostali. Dlouho jsme si povídali a usli jsme. A probudila jsi nás až ty."
"To je romantické," zacvrlikala jsem a věřila jsem, že kdybych neřídila, něčím by mě praštila. Rozhodně musela být nadšená, když jsme dojeli do školy.
"Tak díky za svezení."
"Jasně. A chovejte se večer slušně," hrozila jsem jí.
"Večer budu sama," řekla dotčeně.
"Jo, jasně, to známe," rozesmála jsem se.
"Hlavně abyste se vy s Damonem chovali slušně!"
"My nemusíme," pokrčila jsem rameny. "My už spolu chodíme."
"Už jsem ti říkala, že tě nemám ráda? Fakt nemám, Nathalie! Štveš mě! Hrozně moc!" vztekala se.
"Opovaž se o tom říct Damonovi."
"No jasně, budu mlčet jako hrob," přislíbila jsem. Chvíli mě upřeně sledovala a potom si povzdechla.
"Stejně mu to řekneš, co?"
"Jo, ale hrozně nerada!" přiznala jsem. Raději vypadla do školy.

"Bojím se zeptat, proč jsi dneska tak nabitá energií," měřil si mě podezřívavě Damon.
"Jenom mám dobrou náladu," bránila jsem se.
"No právě, to v tvém případě pro ostatní znamená zkázu v rozsahu atomovky."
"Ne, dneska se ti to nepodaří, dneska mě nenaštveš!"
"Já se o to nikdy nesnažil," bránil se.
"Zvláštní, že se ti to dařilo celkem často," ušklíbla jsem se. Zazubil se na mě jako neviňátko a potom si útrpně povzdechnul.
"Půjdeme už?"
"Musím počkat, až přijde Matt. Měl tady být před půl hodinou."
"No vidíš, tak kašli na něj, on bude mít průser, ty ne," snažil se mě přesvědčit.
"No právě, bude mít průser. Jenže já se snažím být hodná, takže tady počkám." Vypadal hrozně smutně, až by ho člověk litoval. Ten, který ho neznal… "Jestli se ti tady nelíbí čekat, tak jdi. Dorazím, až přijde."
"Když já bych se doma sám nudil," posteskl si. Chudáček malinký. "Stefan je na lovu, ty tady…"
"Kdybys chodil do školy nebo do práce, byl bys za chvilku nudy rád."
"Fuj, nemluv sprostě!" okřikl mě.
"Jsi neuvěřitelný," zavrtěla jsem hlavou. Líbilo se mu být neuvěřitelný.
"Jako by se ti to nelíbilo," mrknul na mě. Naprosto dětinsky jsem na něho vyplázla jazyk a potom se otráveně podívala do rohu baru, když se ozvalo nadšené zapištění.
"Asi je zajdu zabít," prohodila jsem ledabyle.
"Kdo to je?" zeptal se a otočil se tím samým směrem.
"Nevím, hlouček nějakých praštěných, něco-oslavujících holek. Piští tady od té doby, co přišly. Začíná mě z nich bolet hlava a svrbět ruka." Všimly si, že se na ně díváme a ztichly. Začaly si šeptat a některé potom nesměle zamávaly. Vsadím se, že ne mně.
"Asi Matta uškrtím, jestli brzo nedorazí."
"Pomůžu ti," ujistil mě. Jenže než přijde Matt, musím utřít sklenice, jinak nebudou mít hosté z čeho pít. Nesnášela jsem to. Nesnášela jsem to doma, natož abych to dělala tady. Asi na Matta pošlu nějakou hodně ošklivou chorobu.
Z přemýšlení mě vytrhl až kolíbavý pohyb přede mnou.
"Ne," zaklela jsem, když jsem si všimla, že jedna z oslavujících slečen míří přímo k nám.
"Ještě jednu rundu támhle dozadu," řekla směrem ke mně a vyskočila si na židličku. "Ahoj," ozvalo se potom mile. Otráveně jsem k ní zvedla pohled a měla chuť praštit čelem o bar, když jsem si všimla, že se tak sladce usmívá na Damona.
"Ahoj," odpověděl a snažil se zadržet smích.
"Já jsem Lucy."
"Damon."
"Hele, Damone, možná to bude znít blbě, ale vsadila jsem s holkama, že z tebe vymámím polibek," zachichotala se. Nevěřícně jsem otevřela pusu a Damon nadzvedl obočí. "Přece bys mě nenechal prohrát," škemrala.
"Promiň, ale asi by se to moc nelíbilo mé přítelkyni," podíval se na mě. No to by se mi teda rozhodně nelíbilo.
"Ty máš přítelkyni?" zeptala se smutně, ale než jsem stihla mrknou, zase se usmívala. "Nevadí, nemusí se to dozvědět."
"Myslím, že by se to dozvěděla."
"Ne, když jí to neřekneš. Já budu potichu jako myška," slíbila a na potvrzení svých slov si přiložila ukazováček ke rtům. A potom ze zase rozhihňala.
"Stejně si myslím, že to není dobrý nápad," rozmlouval jí to. Rozhodně to není dobrý nápad. Je to pěkně pitomý, pitomý nápad!
"Proč?" zeptala se smutně.
"Protože bys mohla přijít o ty peroxidové vlasy, které určitě tolik miluješ," prskla jsem po ní. Podívala se na mě takovým pohledem, že jsem věřila, že by mě byla schopná zabít.
"To chodíš s ní?" vypadlo z ní znechuceně.
"Už tomu nějaký ten pátek bude," ujistila jsem ji.
"Řekla bych, že máš na víc," obrátila ten svůj ksichtík k němu.
"Vyřídíš si to sama, nebo mám odpovědět?"
"Mám se tady hádat s nějakou zastydlou puberťačkou, která si myslí, že uloví, koho chce? Ne, díky."
"Taky se někdy chováš jako zastydlá puberťačka," rýpnul si do mě.
"No vidíš, ale já mám alespoň kluka, ona chlastá sama s kámoškama," ušklíbla jsem se. Vydala neurčitý pohrdavý zvuk a raději zase odešla.
"Jsem prostě žádaný," zasnil se.
"Tyhle holky letí na každého s chromozomem xy," zchladila jsem ho. Nelíbilo se mu to, ale k jeho smůle jsem měla pravdu.
Kdysi jsem byla taky taková. A to jsem v sobě nemusela mít žádné promile. Moje hormony mi bohatě vystačily.
Matt dorazil o hodinu později, s úsměvem na tváři a evidentně mu bylo jedno, že jde pozdě.
"Omlouvám se, zdržel jsem se ve škole."
"O hodinu?" zeptala jsem se nevěřícně.
"A taky doma?" Zavrtěla jsem hlavou a vrazila mu do ruky utěrku.
"Kvůli tobě tady nějaké ožralé slečinky nabalují mého přítele," obvinila jsem ho.
"To není žádná novinka, ale kvůli tobě nestihneme kino, ale koukám, že ti to nevadí," přidal se Damon. Kino?
"Příště přijdu dřív, přísahám," dušoval se. Kino?!
"No to bych ti radila, mladej. A dej si pozor na ty slečinky. Zhltnou tě jako malinu," upozornila jsem ho. Popadla jsem z kumbálu tašku a konečně jsme mohli vypadnout domů. "Tys mě chtěl vzít do kina?" zeptala jsem se smutně.
"Ne, ale to Matt neví. Možná to zabralo a příště přijde dřív."
"Škoda, v kině jsem dlouho nebyla," zaškemrala jsem.
"Nemám rád kino."
"Ale já jo. A na tom přece záleží," usmála jsem se.
"Jasně. Proč mě to nenapadlo dřív?"
"To víš, já jsem tady ta chytrá," pokrčila jsem ledabyle rameny. Nadzvedl obočí a potichu si odfrknul.
"A já jsem tady ten hezký." Chvíli jsem nad tím uvažovala. Respektive jsem chvíli předstírala, že nad tím uvažuju.
"Ne, ta hezká jsem tady taky já," řekla jsem spokojeně.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Ľúbi sa vám Nathalie a Damon?

Áno, veľmi...
Nie...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
II ARCHIV II delenastory-damonika.blog.cz II