Covered by my Face 10

14. listopadu 2011 v 10:21 | Damonika |  Kapitolky
Autor: Aprille
Jazyk: CZ!
Dej: V okolí Mystic Falls se potlouká nějaký neznámý upír, který, jak se tak zdá, jde Eleně po krku a ona tak musí veškerý svůj čas trávit hezky v bezpečí schovaná ve Stefanově domě, Stefan samotný se mezitím s Damonem snaží neznámého odhalit, ale... Co se stane, když jsou do toho zamotaná tajemství a lži?
Covered by my face 10
Ještě chvíli jsem tam tak strnule stála a zírala do míst, kde Stefan zmizel a pak jsem pomalu uvolnila stisk a pustila Damona na svobodu. I když jsem si byla jistá, že kdyby býval chtěl, docela vklidu by se mi vykroutil a nemusel by se při tom ani moc namáhat.
Otočil se na mě a zkoumavě na mě hleděl těma svýma krásnýma šedýma očima.
Začervenala jsem se a sklonila pohled k zemi. "Promiň," hlesla jsem,"já tě takhle vážně nemohla nikam pustit..." Ještě stále to na něm bylo znát. Nevypadal vůbec dobře a jak jsem si tak všimla, ani se nepokusil mi vyvrátit tu teorii, že tři dny nespal. Něco mi totiž napovídalo, že to není jen teorie.
Stejně jsem ale lhala. Více méně. Samozřejmě - i to, co jsem řekla Stefanovi byl důvod, proč jsem nechtěla, aby tentokrát šel ven Damon. Ale především jsem nechtěla, aby mě zase opouštěl. Nebyla jsem s ním ani pár hodin a už by zase odcházel bůh ví kam a bůh ví na jak dlouho. Ještě ke všemu s tou možností, že by se ani nemůsel vůbec vrátit.
Jen jsem doufala, že se neožene tím faktem, že i přes to, že je unavený a zničený, pořád má ještě dvakrát tak větší šanci, než Stefan na zvířecí dietě. I když jsem si byla samozřejmě jistá, že o tom faktu ví a silně si to užívá. Podle jeho výrazu jsem tedy hádala, že si je vědom, že ten jeho nepříliš dobrý stav pro mě byla více méně jen výmluva ho tu zdržet. A ano, mám takový pocit, že o tom ví i Stefan, ale co proti tomu mohu udělat?
Problém je, že jsem trpěla silnou Damonovskou frustrací. Se Stefanem jsem tu byla několik dní vkuse zavřená jak v kleci, ale Dammona jsem po tu dobu ani neviděla. Měla jsem silný puls si ho teď alespoň na tu stejnou dobu zase hezky udržet u sebe.
"Takže...co mi naordinuješ?," probudil mě po chvíli z úvah Damonův hlas, ve kterém bylo ku podivu znát trochu humoru.
Nechápavě jsem se na něj zahleděla.
Protočil oči v sloup. "Počítám, že teď, když jsi mě oficiálně připoutala na lůžko k odpočinku, mi nadiktuješ ještě nějakou medicínu nebo tak něco," teď už se nepokrytě křenil.
Rozhodla jsem se hrát s ním jeho hru. Co jiného mám dělat? "Já jsem tě připoutala na lůžko, jo?," pozvedla jsem na něj jedno obočí.
"Očividně," pokrčil rameny.
"Tak proč tam ještě nejsi?!," zavelela jsem a nebezpečně ukázala směr schody, aby se tedy laskavě uráčil na tu svou nemocenskou. Musela jsem se sama pro sebe trochu ušklíbnout, když jsem viděla, že jsem ho tím náhlým zvednutím hlasu mírně polekala. Následně jsem ho už nemilosrdně vyhnala nahoru do jeho pokoje, kde jsem ho krutě srazila do postele a zamotala do peřin jako malé mimino. Tvářil se trochu ublíženě, ale začal si sám, ne?
"Je libo rybí tuk?," zaculila jsem se na něj. Udělal na mě tak zhnusený pohled, že jsem se musela smát. No jo vlastně, on ještě pamatuje ty doby, kdy se všechny nemoci léčily tímto způsobem, uvědomila jsem si trochu škodolibě. Jak jsem odcházela z pokoje, ještě jsem se na něj jednou otočila. "Běda ti, jak budeš vzhůru, až tě příjdu za chvíli zkontrolovat," pohrozila jsem mu a přitom zadržovala smích, jak se na mě ksichtil přesně tak, jak se já ksichtila na vychovatelku, když mi přesně to samé říkala, když já chodila do školky. S těmi slovy jsem opustila jeho pokoj.
Jen málo jsem si uvědomovala, že tam někde venku teď Stefan možná bojuje o svůj nesmrtelný život. I když trochu jsem na něj přeci jen myslela. Taky jsem se o něj bála. A bála jsem se i o sebe - teď, když jsem věděla, že ten, který je zjevně tím mým útočníkem, ať je to kdokoli, se nachází možná jen na pár metrů od nás, jsem měla vážně trochu strach. Ani jsem se neodvážila sama jít dolů do kuchyně. Prostě jsem se jen vrátila zpět do Stefanova pokoje, kde jsm popadla první knihu, kterou jsem uviděla a začla si jí číst, abych rozptýlila svoji pozornost.
Jednak, abych se přiměla nemyslet na Stefana a co teď asi dělá a jestli je ještě naživu, jednak, abych se neužírala strachem, že sem každou chvíli vpadne nějaký cizinec a něčím mě probodne (nejpravděpodobněji zuby), a jednak, aby mě to nesvádělo hned se vrátit k Damonovi do pokoje a dělat mu společnost v jeho regenerování.
Nakonec jsem to ale stejně nevydržela. A stejně jsem mu slíbila, že ho příjdu zkontrolovat, takže jsem se nakonec vykradla ze Stefanova pokoje a pošpičkách se vplížila do toho Damonova.
Měl štěstí. Spal jak dřevo. Jak jsem tak hádala podle toho, že byl stále ještě zamotaný do peřin tak, jak jsem ho tam původně zamotala, tak usnul jen několik chvil potom, co jsem opustila pokoj. Hodný chlapec. I když mě trochu mrzelo, že si nebudu moct vyzkoušet ten trest, co jsem si připravila pro případ, že by byl třeba ještě opravdu vzhůru, až bych ho přišla zkontrolovat.
Mám totiž pocit, že jsem tady někde ten rybí tuk vážně viděla. Ale nebudu škodolibá....
Ale jak již bylo zmíněno, Damon byl bohužel poslušný chlapec a opravdu spal. Samozřejmě že mě napadlo, že to jen předstírá, ale buďto to je opravdu vynikající herec, nebo umí navodit umělou hibernaci.
Ještě chvilku jsem tam okouněla. Ani nevím proč, snad kdyby se náhodou probudil nebo tak něco, ale to bych musela sama sobě vynadat. Nejpravděpodobnější asi bylo, že se mi jednoduše odtud nechtělo. Nakonec jsem podlehla a prostě si kecla na křeslo u okna, otevřela knihu a dala se do čtení tady. Vždyť to je koneckonců jedno, jestli si budu číst u Stefana v pokoji nebo u Damona. A takhle ho můžu alespoň řádně doktorsky hlídat, jestli nepodvání.
Ale co vám budu povídat, ke čtení jsem se moc nedostala. Pořád mě to svádělo, abych se po očku dívala na Damona, jestli se náhodou už neprobudil. Nakonec jsem to vzdala a knihu zaklapla úplně. Akorát mi tu překážela na kolenou, tak jsem jí odhodila někam na vedlejší stolek a dál se věnovala pozorování Damona.
Nevím čím to, ale nikdy předtím než jsem potkala Stefana a Damona, jsem si nijak nepředstavovala, jak takoví upíři spí. Jako malá jsem samozřejmě měla za to, že odpočívají ve dne v rakvích a pak jsem si zase chvilku myslela, že když už jsou mrtví, tak přeci není možné, aby spali vůbec. Jenže ejhle - jak to tak vypadalo, upíři mají stejné spací návyky i zlozvyky jako lidé.
A když už jsme u těch lidských spacích návycích... už jsem zmiňovala, jak jsem unavená? Jak jsem tam tak sledovala tiše oddechujícího Damona, začínala jsem pomalu klimbat. Hlava mi chvilkami mírně sklouzávala na stranu a občas se mi zdálo, že vidím něco, co není prakticky v reálném světě možné. Nakonec to ale už můj ospalý organismus nevydržel a propadnul se do hlubokého spánku.
Dokonce jsem měla i sen. Samozřejmě, že tam byl i Stefan a Damon a chvíli jsem dokonce měla za to, že letím a jeden z nich mě má chytat, kdybych padala. Hmmm. Doufala jsem, že mají dobrý postřech, z takové výšky bych nechtěla žuchnout ani ve snu.
A pak jsem najednou otevřela oči. Z nějakého nevysvětlitelného důvodu jsem se náhle probudila a z nějakého ještě nevysvětlitelnějšího důvodu už jsem neposedávala na křesle, ale ležela v Damonově posteli. Všude kolem byla už skoro tma a já mohla v momentálním přítmí vidět tak maximálně na metr a půl před sebe. Na to, abych si ale všimla culícího se Damona těsně vedle mě, na to jsem viděla ještě dobře.
Musela jsem několikrát zamrkat, než jsem z očí dostala ospalky a mohla se plně uchopit situace. Sice jsem vůbec nechápala, co se stalo, že jsem se najednou ocitla v posteli a co se to děje, že už je tma, ale jedno jsem chápala zcela přesně.
"Jak to, že seš vzhůru?!," čertila jsem se hned na Damona a on se jen začal culit ještě víc. "A co sakra pohledávám v tvé posteli?! Vždyť jsem byla - vždyť jsem seděla na tom křesle támhle...!"
Chtěla jsem nadávat ještě dál, ale zarazil mě Damonův ukazovák na rtech. "Psst," špitnul a naklonil se ke mě spiklenecky blíž. "Pacienti mají mít ticho na pokojích," zase se ode mě odtáhl a založil si ruce za hlavu. "A mimochodem jsi usnula," oznámil, jak se tak vesele usmíval do stropu. "Probudil jsem se a tys tvrdě spala tady na křesle, tak jsem tě přenesl sem, abys pak nenadávala, že tě bolí záda."
"Aha," hlesla jsem, protože nic jiného jsem v tu chvíli vymyslet nedokázala. To od něj bylo nepochybně velice milé a galantní.
Pak bylo ticho.
"Damone?," kníkla jsem po chvíli, když už jsem to dráždivé ticho nemohla vydržet.
"Hmm," otočil se zase na mě, i když jsem přes tu tmu sotva viděla jeho výraz v obličeji.
"Proč mi nechcete říct, co se děje?," zeptala jsem se a snažila jsem se, aby to vyznělo alespoň trichu ublíženě. Zvědavě jsem hleděla do míst, kde jsem si myslela, že by mohly být jeho oči.
"Ach jo," povzdychl si," ty s tím nikdy nepřestaneš, že?," na to jsem neodpověděla, jen jsem mlčky dál zírala do tmy před sebou. Ještě jednou si povzdychl. "Jenže já ti to vážně nechci říkat. Je to tak pro tebe lepší," mluvil překvapivě vážně. "Kdybych ti to řekl, akorát by tě to rozrušilo a udělala bys nějakou blbinu, která by mohla někoho stát život - při nejhorším tebe."
Pořád jsem na něj mlčky zírala. Nějak jsem nemohla uvěřit, že to opravdu řekl. Při nejhorším mě - že by mu na mě přece jenom alespoň maličko záleželo? Ale ne, jsem mu přeci ukradená. Co si namlouvám.
Ale čím dýl jsem tam tak vedle něho ležela, tím jsem ztrácela na té jistotě. Z nějakého neznámého důvodu jsem mu najednou viděla do obličeje zcela bez problémů a z čista jasna jsem se najednou skutečně topila v těch jeho krásných šedých očích, které jsem ještě před chvílí nebyla schopná kvůli tmě pořádně rozeznat. Pak jsem si uvědomila, že celkově je ke mě Damon nějako blíž. A samosebou mi to nevadilo. Momentálně jsem byla totiž zase totálně utopená v jeho očích a nedokázala jsem vnímat nic jiného a nedokázala jsem chtít nic jeného.
To, co se opravdu děje, jsem si uvědomila až když se naše rty téměř propojily. A přesně v tu chvíli jsem se také vrátila k rozumu a poplašeně jsem od něj odskočila dál.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
II ARCHIV II delenastory-damonika.blog.cz II