Covered by my Face 11

15. listopadu 2011 v 9:05 | Damonika |  Kapitolky
Autor: Aprille
Jazyk: CZ!
Dej: V okolí Mystic Falls se potlouká nějaký neznámý upír, který, jak se tak zdá, jde Eleně po krku a ona tak musí veškerý svůj čas trávit hezky v bezpečí schovaná ve Stefanově domě, Stefan samotný se mezitím s Damonem snaží neznámého odhalit, ale... Co se stane, když jsou do toho zamotaná tajemství a lži?
Covered by my face 11
Najednou jsem klečela na posteli asi tak metr od Damona a zděšeně na něj zírala.
"Co si to dovoluješ?!," zavřískla jsem. Nejdřív o mě tři dny ani neškobrtne a hned ten další by odcházel znova a přitom si vykládá, jak mě nemiluje a jak jsem mu ukradená a hned v dalším momentě by mě líbal?! Trochu nechápavě na mě civěl, jak tam tak sobtím. "To si jako myslíš, že se můžeš na několik dní úplně bez vysvětlení vypařit z mého života a ani se neobtěžovat mě třeba jen pozdravit, když se sem přijdeš tajně dohadovat se Stefanem - a ano, vím o těch vašich půlnočních schůzích - o mě přitom ani nosem nezavadit a pak si mě jentak začít líbat?!," vřískala jsem na něj rozčileně. "Seš přesně takový, jak říkal Stefan. Měla jsem mu věřit," prskla jsem pohrdlivě. "A já hloupá jsem si myslela, že mě máš třeba opradu rád, že si se mnou jen nehraješ, stejně jako jsi si hrál s Katherine. Ale ty jsi přesně takový, jaký jsi vždycky byl a budeš! Nejdřív jsi zničil život Stefanovi tím, že ses začal paktovat s Katherine, když s ní byl on, pak jsi ho uvrtal do toho upířího svinstva a teď se snažíš udělat to samé ještě jednou tentokrát se mnou!! Zklamal jsi mě."
"Cože?!," zatvářil se pohoršeně Damon, ale já jsem ho nenechala pokračovat v obhajobě.
"A to jsem si vážně myslela, že se v tobě třeba Stefan mýlí, že je jen zaujatý-," pokračovala jsem, ale tentokrt nenechal domluvit on mě.
"P-počkej, to ti jako řekl Stefan?!," zvýšil trochu hlas a já jsem si teprve teď uvědomila, že se mi tu snažil celou dobu něco říct. Zaraženě jsem na něj hleděla, upřímně jsem něčekala, že se bude snažit bránit. Damon trochu zavrtěl hlavou, jako by chtěl setřást nějakou nepříjemnou myšlenku nebo tak něco. Pak se na mě zase zahleděl a v očích mu tentokrát plál nefalšovaný požár. "To ti jako Stefan řekl, že jsem mu přebral Katherine a pak ho do toho upírskýho života uvrtal já?! ...Já jeho?!," bylo vidět, že ho něco vážně rozčílilo. Raději jsem pro tentokrát držela klapačku a jen zaraženě a nechápavě přikývla.
A pak se k mému upřímnému překvapení Damon rozesmál. "Cože?! To ti on vážně navykládal?!," štěkal na mě mezi záchvaty smíchu. Ale takového nepěkného smíchu. Ne upřímného - takového chladného a cynikého. A já ho jen trochu s obavami, co pak příjde, sledovala a trochu se bála. Vypadal teď vážně nebezpečně. "Tak abys věděla, tak Katherine byla manipulativní mrcha. Nikdy neměla v úmyslu chodit jen s jedním z nás. Hrála to na obě strany už od začátku - ani jeden z nás nebyl první," sdělil mi chladně po tom, co ho přešel ten nehezký smích. Teď už stál na nohou a nebezpečně přecházel po pokoji. "A pokud jde o to, že jsem ho prý údajně zavrtal do upířího světa - já jeho - tak ti s politováním musím sdělit, že ti ten tvůj přítelíček pěkně lže! To ti neřekl, jak si po té výměně krve s Katheine zakousl našeho vlastního otce?! Nebo jak pak přitáhl tu holku - tu služebnou až ke mě a ještě mě přesvědčoval, jak že to není úžasné? A nezmínil se náhodou taky o tom, jak mi jí ještě nakousnul, abych mohl cítit její krev půlzující v jejích žilách a abych neodolal?! Hmmm?! Nezmínil se?!"
Jen jsem tam tak klečela na posteli a vystrašeně na něj zírala. Ani jsem nepochybovala o jeho pravdě, ale nedokázala jsem nic říct. Byla jsem v ten moment totálně zkoprnělá. Nedokázala jsem ani hnout brvou, natož něco říct na Stefanovu obhajobu. Ani jsem nedokázala žádnou takovou vymyslet.
Najednou jsem si začala uvědomovat, že je to ještě složitější, než jsem si původně myslela. Vlastně mě asi mělo napadnout, že to nemůže být prostě jen Stefan, ten hodný z bratrů, a Damon, ten zlý. I když to pořád ještě neměnilo nic na tom, že přinejmenším jednomu z nich jsem ukradená...
"Já - já jsem nevěděla...," začala jsem, když už jsem se tak nějak vzpamatovala, ale stejně jsem ještě nevěděla, jak mám tu svou větu dokončit.
"Samozřejmě," přerušil mě zase Damon. "Nevěděla jsi," konstatoval tak chladně, až mi přitom přeběhl mráz po zádech. Věnoval mi ještě jeden ostrý pohled, kterým mi dával jasně najevo, že mým chováním pohrdá a pak už byl pryč.
Zamrzelo mě to. Copak já jsem tohleto chtěla?
Popravdě... Do Damona jsem byla tak poblázněná, že mě upřímně ještě stále dost překvapuje, že jsem se od něj dokázala odtrhnout zrovna v té chvíli, když už jsme se málem políbili. Vždyť už mi bylo tak dlouho úplně šumák, jestli mě Damon má rád nebo ne, byla jsem do něj totálně zblblá i tak a vůbec mi nevadilo, že si se mnou zjevně jen zahrává. Tak proč jsem se sakra musela rozhodnout zrovna teď, že mi to vadit bude?! Vždyť už jsem byla tak blízko!!!
I když zase na jedu stranu jsem byla velice, ale velice ráda, že jsem si to nedovolila udělat. Ano, myslela jsem na Stefana. Milovala jsem ho stějně tak jak Damona a možná ještě víc vzhledem k tomu, že jsem věděla určitě, že Stefan si se mnou jen nehraje a opravdu mě miluje. Kdežto Damonovi jsem byla ukradená.
Ale zase se momentálně ukázalo, že i ten, o kterém jsem si myslela, že mě miluje a je ke mě naprosto upřímný - mi lhal. Což je faktor, který bych do svých výpočtů měla zahrout taky.
Takže shrnutí: Stefana miluju a on miluje mě. Je někde bůh ví kde a možná už dokonce není. A momentálně má přinejmenším podezření, že mi Damon není tak úplně ledajaký, jak jsem říkala - což ovšem je jen maličkatý detail vedle toho, že mi překroutil pravdu ohledně Katherine a jejich upířích začátků, jež mi pak musel znovu osvětlit právě Damon - a já ani na vteřinu nepochybovala, že by teď Damon lhal, protože tak, jak se tvářil Damon, když mi to říkal, tak se netváří nikdo, kdo právě lže.
Ledaže by byl Damon opravdu vynikající herec - což samozřejmě taky úplně vyloučit nemůžu.
Damona miluju a já jsem mu ukradená. Tváří se, kdovíjak mě nemiluje, hraje si se mnou a Stefana tím pěkně dopaluje - takže mu všechno běží podle plánu. A momentálně jsem ho zřejmě pěkně naštvala, takže bych se ani moc nedivila, kdyby na mě nepromluvil do konce svého nesmrtelného života. Což by bylo na jednu stranu fajn, protože by mě nic nesvádělo, ale na druhou stranu bych se zřejmě asi tak po dvou týdnech bez Damonova sarkasmu a protivných poznámek oběsila.
Tak co bych teď měla asi tak udělat - vypadá to, že oba bratři Salvatorovi jsou na mě totiž momentálně trošičku naštvaní - i když každý jiným způsobem.
Chvíli jsem tak přemýšlela a rovnala si to všechno v hlavě. Nakonec se mi přece jenom podařilo sestavit jakýsi žebříček toho, co bych měla učinit v příštích hodinách nebo alespoň dnech.
Za prvé bych si měla udobřit Damona. A neskočit mu při tom udobřování na lep. Za druhé bych měla vydržet celou tu neurčitou dobu, dokud se nevrátí Stefan, aniž bych mu na ten lep skočila. Za třetí si udobřit Stefana, až se vrátí (jestli se vrátí) a ještě jednou do třetice -nenechat se Damonem zlákat!!!
A tak jsem se rozhodla do toho skočit hezky po hlavě. Prostě jsem vyšla rázným krokem z pokoje a jak jsem tak procházela chodbou, ještě jsem přemýšlela, kde bych tak Damona mohla najít. Když jsem ho neobjevila v prvním patře, sešla jsem do přízemí a nakráčela si to přímo do obývacího pokoje. Samosebou, že byl tam. Povaloval se na gauči a četl nějakou knihu - čím to, že ho čím dál tím víc vídám s knihou v ruce? Jednou musím zjistit, co že to čte, zařekla jsem se, ale prozatím jsem to nechala plavat.
Rozhodným krokem jsem si to namířila přímo ke gauči, kde jsem se posadila vedle Damona. Chvíli jsem ho tam jen tak tiše pozorovala bedlivým pohledem a on mi dával zřetelně najevo, že se na mě ještě stále zlobí, hleděl do knihy a nevšímal si mě.
Pak už jsem to nevydržela. "Tak hele," začala jsem zprudka a odhodlaně. "Je mi to líto, ano? Omlouvám se."
"Za co?," zeptal se lhostejně, aniž by zvedl pohled od knihy.
"Za všechno," vyhrkla jsem. "Za to že jsem tě křivě obvinila, nebylo to fér, měla jsem si ověřit, že Stefan říká pravdu. A taky ti věřím - věřím, že to, co jsi mi teď před chvílí řekl tam nahoře, byla pravda a nic než pravda."
"Hmm," náhle zaklapl knihu a podíval se zpříma na mě. "Za to omluvu nepotřebuju," sdělil mi s výrazem, který se mi vůbec, ale vůbec nelíbil.
Byla jsem z toho trošku jelen. "Tak za co?," zeptala jsem se zmateně a civěla na něj jak péro z gauče.
Protočil oči v sloup. "Vážně nevíš?"
Zavrtěla jsem hlavou a cítila jsem se čím dál tím víc jak naprosté pako.
Damon si povzdychl a naklonil se ke mě blíž. A ještě blíž... a ještě blíž, až jsem mu zpříma hleděla do očí ze vzdálenosti několika centimetrů. Srdce mi tlouklo jak o závod, i když jsem se ho snažila uklidnit. Nešlo to, byl naproti mě moc blízko a já ho ještě stále milovala, ať jsem se zařekla o co jsem chtěla, pořád jsem ho chtěla, strašně moc jsem ho chtěla políbit...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kat Kat | Web | 15. listopadu 2011 v 10:21 | Reagovat

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
II ARCHIV II delenastory-damonika.blog.cz II