Covered by my Face 15

18. listopadu 2011 v 10:21 | Damonika |  Kapitolky
Autor: Aprille
Jazyk: CZ!
Dej: V okolí Mystic Falls se potlouká nějaký neznámý upír, který, jak se tak zdá, jde Eleně po krku a ona tak musí veškerý svůj čas trávit hezky v bezpečí schovaná ve Stefanově domě, Stefan samotný se mezitím s Damonem snaží neznámého odhalit, ale... Co se stane, když jsou do toho zamotaná tajemství a lži?
Covered by my face 15

Stefan sklouzl pohledem z Damona zase na mě, v očích obavy a strach a zároveň odhodlání.
Já jsem se od něj odtáhla úplně a objala se vlastníma rukama, jak to dělám vždycky, když je mi zima. "To proto jste nechtěli, abych o tom věděla," konstatovala jsem bezvýrazně a sledovala, jak na mě oba zírají. Cítila jsem se docela ublíženě - o Katherine by mě přece mohli informovat, o té jsem mohla vědět! Co by mi to udělalo?!
"Eleno... Nech mě ti to vysvětlit, ano?," upíral na mě prosebný pohled Stefan. Já už se chystala na nějakou hezky břitkou odpověď, když mě zase přerušil Damon.
"Stefane," oslovil ho varovně a upíral na něj poněkud přísný pohled. (Což mi mimochodem přišlo poněkud směšné, protože normálně to byl spíš Stefan, kdo dohlížel na Damona)
Stefan se na chvíli zamračil, pak maličko kývl a přisvědčil,"Máš pravdu, tady ne." Až mě překvapovalo, jak jsou najednou zase sehraní, i když jsem měla ještě před maličkou chvilkou za to, že při dalším přímém kontaktu mezi sebou se povraždí navzájem. "Jdeme,"zavelel Stefan a vzal mě do rukou tak, aby mě mohl nést. Působilo to trochu uspěchaně, rozhodně to nebylo to obvyklé něžné objetí, na které jsem od něj byla zvyklá - jedinou omluvou pro něj byl právě ten spěch, jinak bych ho hnala. I když na druhou stranu já taky nejsem zrovna v situaci, kdy bych si mohla vyskakovat. Konec konců, není to ani pár dnů, co mě slyšel, jak veřejně přiznávám Damonovi, jak strašně ráda bych ho políbila.
Netrvalo to ani pár minut a už jsem kolem sebe rozpoznala předsíň a chodbu. Asi jsem hold byla jediná, kdo byl v tom lese ztracený. No jo, nejsem GPSka, co s tím mám dělat?!
Ani ne do dvou sekund už jsem cítila, jak mě Stefan pokládá na měkkou pohovku v obýváku. Nemusím doufám říkat, že to bylo mnohem pohodlnější, než ten pařez v lese.
... Což mi mimochodem připomíná ty třísky v mém velectěném pozadí... Budu si pak asi někomu muset říct, aby mi je vytáhl ven pinzetou... Ne, nejsem úchyl, jen se mi špatně sedí na zadku, který už obsahuje dřevo a to ani nedosedl na židli.
Jak mě tak Stefan pokládal na tu pohovku, neodpustila jsem si slabé zakvílení, jak moje proštychované pozadí přišlo do přímého kontaktu s čalouněním.
Stefan se zatvářil trochu poplašně. "Je ti něco? J-je všechno v pořádku?," zeptal se trochu zmateně a zjevně mu nebylo jasné, jak mi mohl ublížit při pokládání na gauč.
Usmála jsem se a neodpustila jsem si v tom trochu ironie. "Nic, co by se nespavilo,"oznámila jsem a přemýšlela, jestli si řeknu Jenně, nebo udělám radost Damonovi. Stefan se ještě stále tvářil trochu zmateně, ale já už jsem nic nevysvětlovala - to by chtěl, abych mu tu vysvětlovala, jak jsem si kecla na pařez a udělala z mého pozadí jehelníček na dřevo?
Nakonec to Stefan zřejmě vzdal a odvrátil se ode mě na Damona. Musela jsem se trochu nadzvednout, abych viděla Damonovi do tváře, stál až na druhé straně pokoje. Trochu jsem se zamračila, když jsem z jejich pohledů nepobrala zase nic jiného, než nějaké ty jejich upírsko-bratrské spiklenecké znaky. To mě mírně namíchlo, ale neměla jsem čas pořádně jim to spočítat, protože můj mozek naštěstí pracuje ještě stále na plný úvazek, takže mi po chvilce dokonce došlo, oč běží.
Norálně mě chtěl zase opustit!!! Po tom zjištění jsem zareagovala okamžitě.
"Ne!," vykřikla jsem náhle,"Tak na to ani nemysli!," to už jsem stála a držela Stefana pevně za ruku, aby se mi snad zase někam neztratil. Což bylo mimochodem naivní, protože kdyby byl chtěl, setřásl by mě jak nic a klidně by si mohl odejít a já bych s tím nic neudělala. Jenže on se na mě jen trochu překvapeně podíval a stál na místě, ani se nepokusil se mi vytrhnout.
"My dva si máme co vysvětlovat," oznámila jsem suše a probodávala ho svým nejpřísnějším pohledem, jaký jsem dokázala.
Chvíli na mě jen tak nerozhodně koukal a pak slabě přikývl. "Fajn, dobře, povídej," vybídl mě a sledoval mě bedlivým pohledem. Já jsem však nehodlala dělat scénu pro Damona. Lehce jsem pohodila hlavou směrem k Damonovi, který nás zvědavě pozoroval. "Mezi čtyřma očima," upřesnila jsem a ostře se zadívala na Damona snažíc se mu pohledem nějak vysvětlit, že teď je ten nejlepší okamžik opustit místnost.
Obrátil oči v sloup. "Já se nebudu dívat," zaculil se a nehnul se ani o píď.
Teď jsem zase zakroutila očima já. "A mezi čtyřma ušima a mezi dvěma těly," upřesnila jsem ještě, aby snad tentokrát pochopil, že chci se Stefanem mluvit O SAMOTĚ.
Znovu rezignovaně obrátil oči v sloup. "Fajn," utrousil trochu dotčeně,"Jak chceš, už mizím," a s těmi slovy konečně opustil pokoj. Upřímě mě to docela překvapilo, myslela jsem, že mi to vezme ještě tak plus mínus jednu hodinu nebo dvě, než se skutečně uráčí nás nechat být. Ale pro jednou se Damon ukázal rozumný a vzhledem k okolnostem už jsem se v tom raději moc nepitvala. A navíc jsem stejně někde tam v koutku duše věděla, že nás bude poslouchat tak jako tak - i když jen na dálku. To mi ale už zas tak nevadilo, vlastně jsem i docela stála o to, aby to slyšel taky, jediné, co mi vadilo, byla jeho přítomnost, byla bych před ním nervózní nebo bych prostě nedokázala říct to, co jsem měla momentálně na srdci. Takhle to bude snazší.
Otočila jsem se na Stefana a zhluboka se nadechla. "Tak hele," začala jsem. "Já vím, že to mezi námi v poslední době trochu skřípalo, ale... já to tak nechci," zadívala jsem se mu zpříma do očí, abych tím mým slovům dodala váhu. "To, co jsem řekla Damonovi... Já...," chvíli jsem hledala ta správná slova a on mě přitom trpělivě pozoroval. "...To... byla pravda," dokončila jsem nakonec s lehkým povzdechem. Už žádné další lži. "Miluju ho, nemůžu za to, je to prostě tak, ale... chci být
s tebou," snažila jsem se mu pohledem naznačit, že teď potřebuju, aby to pochopil. Ať mě to k Damonovi táhlo sebevíc, chtěla jsem být se Stefanem a s nikým jiným, to k němu jsem patřila, ne k Damonovi. Přistoupila jsem ke Stefanovi blíž. Bála jsem se jeho reakce, ale už jsem mu nechtěla nic zastírat. "Já jsem ti to prostě musela říct, nechci ti lhát a nechci ti nic zastírat, jen ty lži z minulých dnů nás téměř rozdělily. Chtěla jsem, abys to věděl...," snažila jsem se přitom něco vyčíst z jeho výrazu, ale nešlo to, tak jsem ještě pokračovala. "Já... já tě vážně miluju, Stefane. Chci být s tebou, s nikým jiným."
Stefan se nejdřív zahleděl do země a pak teprv se podíval zase na mě. "Já nevím, co si mám myslet," přiznal nakonec. "Myslím, já ti věřím, ale... je to pro mě prostě těžké, když... jde o Damona.... Já, já prostě nevím proč - proč chceš být se mnou a ne s Damonem."
"Protože on mě nemiluje!," naléhala jsem. "Hraje si se mnou! Hraje si s tebou, s náma, se všema. A já to vím, Stefane, vím to - a nechci být s někým, kdo si se mnou jen hraje. Miluju tebe," přešla jsem k němu ještě blíž, než jsem dosud byla, až jsem už vážně zasahovala do jeho osobního prostoru. Vzala jsem ho za chladné ruce," Věříš mi?," očima jsem se mu snažila naznačit důležitost téhle otázky.
"No... ano-."
"Pak ti slibuju, že už budu navěky jen s tebou," zašeptala jsem, ačkoli mi něco tam vzadu v hlavě říkalo, že slibovat navěky se nemá, že je to moc obsáhlý pojem. Nicméně na Stefana to zjevně alespoň maličko zabralo.
Neříkal nic. Jen mi hleděl do očí. Pak už jsem ale věděla, že mám vyhráno. Ten výraz, který přišel potom, jsem moc dobře znala. Musela jsem se usmát, jak se ke mě Stefan pomalu naklonil a začal mě líbat na rty. Samosebou, že jsem se nebránila.
Jednou po dlouhé době mi bylo jedno, co se děje tam venku, kde lítá Damon, co dělá a jestli mu něco není. Teď tu byl jen Stefan a já - plus těch pár třísek v mém pozadí.
Jednou po dlouhé době jsem věděla, co chci...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Klikni ak si tu bol/a

*Klik*

Komentáře

1 Kat Kat | Web | 18. listopadu 2011 v 12:52 | Reagovat

Zlato mohla bys mi zajít na blog a v článku kliknout na odkazy a hlásnout mi:) Prosíííím :* Děkuju moc :) Pak si klidně napiš a ráda vrátím :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
II ARCHIV II delenastory-damonika.blog.cz II