Covered by my Face 16

19. listopadu 2011 v 13:37 | Damonika |  Kapitolky
Autor: Aprille
Jazyk: CZ!
Dej: V okolí Mystic Falls se potlouká nějaký neznámý upír, který, jak se tak zdá, jde Eleně po krku a ona tak musí veškerý svůj čas trávit hezky v bezpečí schovaná ve Stefanově domě, Stefan samotný se mezitím s Damonem snaží neznámého odhalit, ale... Co se stane, když jsou do toho zamotaná tajemství a lži?
Covered by my face 16

Když jsem se od Stefana konečně po dlouhé době zase odtáhla kvůli nedostatku kyslíku, nepokrytě jsem se usmívala. Ano, vážně jsem teď věřila, že už bude všechno dobré a jako dřív.
A pak se ozval zvuk dveří a do pokoje vkráčel zase Damon. Ohlédla jsem se na něj, ale snažila se ho moc nevnímat. Tak nějak automaticky jsem se přitom přitiska ještě blíž ke Stefanovi - nemůsím doufám dodávat, že to na Stefanově tváři vykouzlilo něco trochu jako triumfální a výtězný úsměv. Naopak Damon byl až podezřele tichý a zjevně ani nejevil zájem s námi sdílet nějakou sarkastickou poznámku ohledně této situace. Samozřejmě slyšel všechno. Jen na nás kývl a pak se zase ztratil - dnes měl hlídku očividně on. I když jsem po tom všem, co jsem dnes řekla a udělala a on slyšel a viděl, byla poněkud překvapená, že se mu ještě stále chce honit se za tím neznámým upírem-Katherine. Vůbec by mě neudivovalo, kdyby se na mé bezpečí už dočista vykašlal.
Samosebou, že mi to ale vůůůbec nevadilo. Koneckonců, měla jsem teď celý dům i celého Stefana jen a jen pro sebe a právě jsme se udobřili v našich rosporech. Zbytek noci jsem pak už naštěstí strávila ve Stefanově posteli - další den na gauči už by mě byl asi zabil. Celý příští den jsem se pak od Stefana ani nehla. Zabavili jsme se všemi možnými i nemožnými způsoby a upřímně řečeno, když jsem pak zase usínala, byla jsem docela solidně unavená.
Nějakým zvláštním způsobem se mi ale zdálo, že jsem sotva usnula a už jsem byla najednou zase vzhůru. Jako první mi padl pohled na okno. Zpočátku jsem měla za to, že je ještě noc a že tedy můžu ješě spát, teprv pak mi pohled padl i na budík, na kterém se již rýsovala pořádná dvanáctka a pár dalších číslic. Takže muselo být nejméně poledne.
Tak proč je ale taková tma?!
Odpovědět jsem si dokázala sama, hned jak jsem se trochu pořádnějc podívala na to okno - na obloze se vznášelo tolik černých naducaných bouřkových mraků, že to až pěkný nebylo. A výsledkem toho byla venku tma skoro jak v noci. Takové ospalé podmračené počasí, kdy se vám rozhodně nechce ani vstát z postele, natož dělat něco jiného.
Když jsem se ale přetočila na druhou stranu, že se protáhnu, všimla jsem si hned toho druhého pochmurného bodu dnešního dne - vedle mě bylo místo Stefana prázdné místo, a pak taky toho třetího - ještě kousek vedle v křesle si posedával Damon a díval se na mě takovým zvláštním zasněným pohledem.
"D-Damone!!,"vykřikla jsem poplašeně, hned jak si to můj mozek zpracoval. "C-Co tu děláš??!!" Okamžitě jsem se zakrývala peřinou jak jen to šlo. "A kde je Stefan?," vybalila jsem pak na něj ještě, jak jsem se tak roztěkaně rozhlížela kolem sebe, jestli nemám někde v dosahu ruky položené nějaké oblečení. Chodit tu před Damonem jen v té noční košilce se mi moc nechtělo.
"Co myslíš, pasu krávy," nakrčil nos Damon s trochu zlovolným úšklebkem. "Stefan má službu," dodal ale pak ještě jakoby nic.
Povzdechla jsem si. "Damone...," začala jsem vážně. "Je mi líto toho, co jsem řekla a co jsem udělala, já vím, že tě to zranilo, ale to už se nezmění - pořád budu chtít být se Stefanem."
Zakroutil očima, zvedl se z křesla a o chvilku později už se válel těsně vedle mě na posteli, na tváři takový ten jeho klasický ironický výraz. "Áááále," odmávnul má slova jakoby nic," o to mi nejde...," prohodil a hrál si s mým medvídkem na spaní, kterého jsem tu měla položeného mezi polštáři. No jo, méďa, bez něj neusnu.
"Cože?," podivila jsem se," Tak o co ti jde?," chtěla jsem vědět tedy a už jsem se mu snažila vytrhnout mého méďu z rukou.
"O to, že tě nechápu," odpověděl bez váhání. Podíval se na mě a pustil mého medvídka, takže jsem málem přepadla dozadu, jak jsem zrovna v tu hvíli prudce zatáhla.
"C-co nechápeš?," divila jsem se, jak jsem se zase zvedala do sedu na posteli. "Vždyť jsem to všechno vysvětlovala už Stefanovi. Poslouchal jsi, nebo ne?"
"Poslouchat neznamená slyšet," opáčil ironicky. "Víš... Ať jsem poslouchal, jak jsem poslouchal, ten pravý důvod, proč vlastně chceš být se Stefanem a se mnu ne, jsem v tvé řeči neslyšel," oznámil mi s klidem a zase si ode mě šlohl mého medvídka, kterého jsem mezitím už stihla položit mezi polštáře na jeho původní místo. Chudák méďa.
Zamračila jsem se. "Ale vždyť jsem říkala, že si se mnou zahráváš. Klameš mě a hraješ si se mnou a mě se to nelíbí."
"Ale notááák!," zdůraznil Damon. "Snad mi nechceš namluvit, že TOHLE je ten důvod?!," zadíval se na mě nevěřícným pohledem. Pak se ke mě naklonil blíž. "Vždycky jsem si se všema zahrával, klamal a hrál si s nima, to jsem dělal vždycky a předtím ti to nijak nevadilo," pronesl moudře. "Tak mi řekni proč. Oba víme, že mě miluješ a že chceš být i se mnou - tak proč vždycky zabrzdíš?!"
Zapřemýšlela jsem. Vlastně měl pravdu, chtěla jsem být i s Damonem, jen jsem si to zakazovala. Dívala jsem se do jeho spytavých očí a začala se trochu červenat.
"Protože ty mě nemiluješ," špitla jsem nakonec potichoučku a ohromně jsem se přitom zajímala o lem peřiny. Přímo jsem mohla cítit ten jeho pohled na mé osobě.
"Cože?," podivil se zjevně dost zaraženě.
Zvedla jsem k němu pohled a zadívala jsem se mu zpříma do očí. "Protože ty mě nemiluješ," zopakovala jsem ještě jednou. "Proto vždycky zabrzdím, nemá smysl být s někým, kdo mě ani nemiluje. Jsem ti ukradená."
Zamračil se. "Kdes k tomuhle přišla?!," divil se a zíral na mě jak na puk.
"Říkal jsi to," odpověděla jsem a jak jsem si vzpoměla na ten jejich rozhovor, ještě mě zamrazilo v zádech.
"Počkej - já-já že bych něco takového říkal?,"divil se a to už mě začlo docela i štvát - zapírat bude, jo?!
"No jo! Tenkrát v noc, na něčem ses domouval se Stefanem a říkal jsi, že mě nemiluješ, že to-něco- zvládneš a že potřebuješ jen víc času!! A že jsem ti ukradená!! Pamatuješ?! Byla jsem v tvém pokoji a měla jsem spát, ale slyšela jsem z chodby každé slovo!!," no jo, každá pravda musí někdy ven.
Damon na mě ještě chvíli nechápavě zíral a zjevně se snažil si vzpomenout, kdy že to tedy říkal, že mě nemiluje. Pak se najednou k mému překvapení upřímně rozesmál.
"C-co je?," seděla jsem tam jak dřevo a absolutně nevěděla, co je tak k smíchu.
Damon se ještě okamžik smál. Když se pak trochu uklidnil, konečně se zatvářil vážně a vysvětlil,"Ano, už se pamatuju," culil se na mě. "Ale...," nechal pak vyznít do prázdna, jak se tak důvěrně naklonil ke mě ještě blíž, než dosud byl. "...Nenapadlo tě někdy, že jsem nemluvil o tobě?" pozoroval mě těma svýma krásnýma očima, ve kterých momentálně plály pobavené jiskřičky.
"No ano!," bránila jsem se. "Samozřejmě že mě to napadlo," ujistila jsem ho. "Jenže tady žádná jiná "ona" není."
Sarkasticky na mě pohlédl zpod svého hustého obočí s výrazem tak říkajícím "To myslíš vážně?!". Pak mi to došlo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Delena or Datherine

Delena
Datherine

Komentáře

1 Tereza :D Tereza :D | Web | 19. listopadu 2011 v 15:34 | Reagovat

Ahoj.
Dáš mi ozdobu, prosím? :)
Byla bych ti moc vděčná! Stačí 2× kliknout na tlačítko DAROVAZ OZDOBU, nic víc. Předem děkuji!
http://vanocni.datart.cz/tereza-hejtmankova-si-preje-digitalni-zrcadlovka-nikon/
Omlouvám se za reklamu.

2 krecek7777 krecek7777 | Web | 19. listopadu 2011 v 20:59 | Reagovat

venuj please ozdobicku na http://vanocni.datart.cz/marketa-nereknu-si-preje-ultrabook-asus kdyz budes chtit oplatit napis více na krecek7777.blog.cz

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
II ARCHIV II delenastory-damonika.blog.cz II