Covered by my Face 3

7. listopadu 2011 v 13:47 | Damonika |  Kapitolky
Autor: Aprille
Jazyk: CZ!
Dej: V okolí Mystic Falls se potlouká nějaký neznámý upír, který, jak se tak zdá, jde Eleně po krku a ona tak musí veškerý svůj čas trávit hezky v bezpečí schovaná ve Stefanově domě, Stefan samotný se mezitím s Damonem snaží neznámého odhalit, ale... Co se stane, když jsou do toho zamotaná tajemství a lži?
Covered by my face 3

Ale pro jistotu jsem se o tom raději před Stefanem nezmiňovala. Už tak jsem ho docela ranila, když první, na co jsem si ráno vzpoměla, byl Damon. Teď jsem si to u něj musela žehlit.
Jenže z nějakého mě neznámého způsobu to vůbec nebylo jednoduché. Stefan se choval divně. Tak nějak odtažitě a prkenně. Vůbec se mu to nepodobalo. A vážně jsem pochybovala, že by to měla na svědomí jen ta moje malá ranní zmínka o Damonovi.
Že by to mělo něco společného s jeho nočním rozhovorem s Damonem? Že by v tom bylo nějak zamotané to, o čem jsem já neměla vědět?
Abyste věděli - mým největším problémem je odjakživa moje zvědavost. Nedokážu se ovládat, prostě do všeho strkám nos. A ani teď jsem se nedokázala udržet dál od jemných narážek.
Už byl večer a Stefan z onoho mě neznámého důvodu hypnotizoval televizní obrazovku a večerní zprávy, které tam zrovna běžely. Já seděla vedle něj a znaveně se mu opírala o rameno.
Po chvíl jsem to ale nevydržela a už se prostě musela zeptat,"Ehm, na co se vlastně čeká...?," zeptala jsem se rádoby nevinně a s očekáváním pohlédla na Stefana.
Ten mi jen naznačil, že mám být zticha a dál hypnotizoval obrazovku. Zrovna tam ta taková rezatá moderátorka oznamovala další napadení v jednom ze sousedních měst.
"Jo, to už dávali včera, pachatele nenašli, jestli tě to zajímá," poznamenala jsem a jen stěží jsem si uvědomovala, že jsem mu právě defakto řekla, že jsem byla včera při zprávách vzhůru - což jsem být neměla.
"Pssst," utnul mi další slova ze rtů a mého malého prořeknutí si zjevně nevšímal.
"No jo, no jo, už jsem z ticha," zabručela jsem mírně uraženě. A na mě se zlobí, když si po probuzení hnedka vzpomenu na Damona a ne na něj!!! Pche, jak já bych mu teď něco ráda řekla...
Naštěstí pro mě jsem ale ve svých náladách docela proměnlivá, takže netrvalo zase tak dlouho a můj náhlý vztek vyšuměl jak pára nad hrncem. Za nedlouho jsem to zkoušela znovu - tentokrát z jiného konce.
"A, ehm, už jste na něco přišli...? Myslím, myslím o tom upírovi tady v Mystic Falls...?," zeptala jsem se nesměle a k mému překvapení se Stefan ihned odtrhl od obrazovky.
"Noooo, vlastně," začal Stefan a trochu se zarazil, jako by snad nevěděl, co říct. "Vlastně ne," dokončil pak a zahleděl se mi zpříma do očí. V jeho pohledu se zračila lítost.
Škoda jen, že jsem věděla, že lže... Vždyť jsem je přeci včera slyšela, jak se nad něčím dohadují s Damonem. Museli na něco přijít - ať to bylo cokoliv, něco to bylo.
Chvíli jsem ještě počkala - dala mu šanci, aby mi ještě řekl pravdu, jenže se zdálo, že se k dalšímu mluvení už zrovna nemá. To mě trchu zklamalo.
Jasně, od Damona bych asi ani nečekala nic jiného - u toho bych to brala skoro jako samozřejmost, kdyby mi takhle zalhal - ale od Stefana...
Stefan zřejmě něco z mé hořkosti rozeznal na mém obličeji, protože se ihned staral," Neni ti něco? Není něco v pořádku, nebo...?," ptal se a starostlivě si mě měřil od hlavy až k patě.
"Ne... ne, je mi fajn," odpověděla jsem ještě stále trochu nabručeně. "Vlastně jsem spíš přemýšlela," dodala jsem pak a rozhodla se trochu si zarýpat. "Víš, napadlo mě... že byste se s Damonem měli vážně víc snažit," na Stefanově obličeji se objevila vráska - zjevně mě nechápal.
"Však víš," říkala jsem to jako naprostou samozřejmost a jeho nechápavý výraz přitom nebrala na vědomí,"pořád na sebe jen štěkáte a tak... vážně byste se měli snažit trochu spolu vycházet. Trocha komunikace a tak, však víš," včera večer se totiž zdáli sehraní docela dost - je možné, že si dokáží nevjet do vlasů jedině tehdy, když mi něco tají? Pche!
"Alespoň kvůli mě...,"udělala jsem na něj psí očka a okamžitě pozorovala tu změnu v jeho obličeji. Trvářil se provinile - to je ale překvapení!!
Já ho ještě naučím domlouvat se mi s Damonem za zády!!! Kdybych je bývala neslyšela, stále by mě vklidu nechávali v přesvědčení, že se spolu nedokáží bavit ani minutu, aby nedošlo k nějaké potyčce...
"No jo, budu se snažit...," přisvědčil nakonec a až nebezpečně se ke mě naklonil. "Ale nic neslibuju," dodal ještě, než mě začal pečlivě líbat - což jsem si uvědomila, bylo velice šikovné gesto, jak rozptýlit moji pozornost. Pche. Pořád mě ještě docela dost dopalovalo, že se nehodlá sám přiznat, že se mi s Damonem na něčem dohadují za zády. Ale nedokázala jsem se na něj zlobit dlouho. Jeho polibky mě odzbrojily a nakonec svůj účel přeci jenom splnily. Už jsem se rozhodně nedokázala soustředit na Stefanovo provinění...
Nakonec už to byl přesně druhý den, co jsem usla na pohovce v něčí nářuči.
Hned jak jsem se pak znovu probrala, akorát jsem si potvrdila, že historie se prostě opakuje. Už zase jsem byla na gauči sama a už zase jsem rozpoznávala tlumené hlasy z kuchyně.
"A je...?," ptal se právě Stefan s trochou paniky v hlase. K mé smůle ale už nezmínil CO je.
Chvíli bylo ticho a já si jen domýšlela, že to byla přesně ta odmlka, kdy přišlo přikývnutí v tichý souhlas.
"Jsi si jistý?," zeptal se ohromeně Stefan a mě se tím akorát tak potvrdila moje teorie o přikývnutí.
"Ano," odpověděl Damon a mě v tu chvíli poskočilo srdce radostí. Je tu, nic se mu nestalo a je zase tady u mě!!! I když to znamená, že Stefan zase odchází - sakra, nemůžou tu jednou se mnou zůstat oba?
Ale to by byla asi sebevražda, že?
"Zvládneš to?," zeptal se Stefan k mému ohromení se známkou starostí v hlase.
"Jo!,"zavrčel Damon a znělo to o dost víc naštvaně, než by v ohledu ke kontextu mělo. Pak se ozvalo jemné zakvílení dveří a pak nastalo zase ticho. O chvilku později jsem zase vycítila něčí přítomnost těsně vedle mé provizorní postele.
Sebrala jsem odvahu a možná až trochu moc dramaticky jsem rozlepila oči. K mému překvapení jsem se ale z nějakého důvodu dívala do Stefanových modrých očí, namísto do Damonových šedých. Trochu jsem se nad tou nesrovnalostí zamračila - co to?
Stefan se zamračil taky. "Ty-ty seš vzhůru?," zeptal se až trochu moc nervózně. Pochopila jsem, že pro mě teď bude lepší dělat mrtvého brouka.
"Téměř," zašeptala jsem nevinně a trochu se na svém gaučovém lůžku zavrtěla. Viditelně si oddychl. Trochu nervózně se usmál. Jen o pár vteřin později jsem ucítila, jak mě zvedají něčí silné paže a jen o několik dalších vteřin už jsem zase ležela v peřinách ve Stefanově pokoji. Dokonce si i pamatuju ten Stefanův lehký polibek na dobrou noc, který mi ještě uštědřil, než jsem se definitivně propadla do říše snů.
Avšak nic naplat, moje poslední myšlenka ten den stejně patřila Damonovi...
Kde zas vězí? Proč tu teď není se mnou on?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Delena or Datherine

Delena
Datherine

Komentáře

1 Dee* Dee* | Web | 7. listopadu 2011 v 20:21 | Reagovat

Skvělé!! Další povídka! :-D

2 Delena Delena | Web | 12. listopadu 2011 v 14:21 | Reagovat

Krásné ♥

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
II ARCHIV II delenastory-damonika.blog.cz II