Covered by my Face 4

8. listopadu 2011 v 9:05 | Damonika |  Kapitolky
Autor: Aprille
Jazyk: CZ!
Dej: V okolí Mystic Falls se potlouká nějaký neznámý upír, který, jak se tak zdá, jde Eleně po krku a ona tak musí veškerý svůj čas trávit hezky v bezpečí schovaná ve Stefanově domě, Stefan samotný se mezitím s Damonem snaží neznámého odhalit, ale... Co se stane, když jsou do toho zamotaná tajemství a lži?
Covered by my face 4

A ani ráno jsem z toho nebyla o nic moc moudřejší. Když jsem se vzbudila, vedle mě tiše spal Stefan, jako vždy, což signalizovalo, že Damon je teď někde tam venku a honí se za tím zatroleným upírem.
Ach, ta frustrace!!
No jo, je to tak, až překvapivě moc mi chyběl ten Damonův klasický sarkastický úsměv a škádlivé poznámky.
Nestalo se mu něco? Proč tu dnes se mnou není on? Původně se přeci měli se Stefanem střídat po dnu, tak co je donutilo přerušit ten řetězec?
... Vlastně jsem se nemusela ani namáhat, abych si na tuhle otázku dokázala odpovědět - to, co se nemám dozvědět. To je ten důvod.
Jenže já se to nemám dozvědět, takže je zjevně už předem prohraná bitva snažit se to ze Stefana vytáhnout. A teď navíc spí.
Trochu nabručeně jsem se vyhrabala z peřin a šla se obléct. Nepočítala jsem s tím, že by se Stefan probudil dřív než za pár hodin. No jo, i upíři potřebují spánek - a já mám silné podezření, že byl Stefan v minulém životě asi medvěd.
Co byl asi v minulém životě Damon?
Napadalo mě spusta věcí... sup? Hyena? Cassanova? Hitler?
Kdyby jen byl tady!!! Jenže to neeee - on se musí vodit za nějakým pakem, které mě chce přiravit o život.
Ale vždyť já jsem tady!!! Kdyby mě ten blboun chtěl zabít, musel by nejdřív sem!!! Nenacházím v tom smysl...
A navíc - je to můj život. Lepší Damon tady a hrozba smrti v ovzduší, než Damon pryč neznámo kde a hrozba jeho smrti v ovzduší. Tedy druhé smrti...
Zrovna jsem zaseadla ke kuchyňskému stolu, když jsem náhle ucítila něčí dotek na rameni. Lekla jsem se tak, že jsem málem převrhla i tu sklenici džusu, kterou jsem si tam právě přinesla.
"Uf, Stefane, to mi nedělej!," pokárala jsem ho rozčileně, když jsem za sebou shledala jeho postavu. Zatvářil se kajícně a začal mi svoje provinění nahrazovat něžnými polibky a dotyky. Nechala jsem se s ním unášet a zcela se oddávala jeho rtům i chladnivému objetí.
Pak jsem si ale vzpoměla, že na něj mám být naštvaná, že mi lže - a taky by mi měl honem vysvětlit, proč je tu on a ne Damon! Jinak ať si mě nepřeje!
Odtrhla jsem se od něj a odstrčila ho stranou. Výhružně jsem našpulila rty a začala bubnovat prsty na dřevo stolu. Stefan se na mě mračil a očividně nevěděl, o co go.
"Dobře, vzdávám to," oznámil mi pak rezignovaně. "Tak co jsem zase provedl?," zeptal se mě a snažil se mě malinko obměkčit jemnými doteky na hřbetu ruky.
Naštvaně jsem s rukou ucukla - a on se ještě ptá?!
Zatvářil se překvapeně a zmateně. Přímo jsem cítila ten kouř z těch rotujících koleček v jeho hlavě. Upíral na mě naprosto ztracený pohled. Zvedla jsem obočí - obě dvě, jen s jedním to neumím.
Když stále ještě nechápal, zhluboka jsem si povzdychla a protočila oči v sloup.
"To je od tebe velice pěkné, že mě informuješ o všem, co se tu děje, Damone!," prohlásila jsem uštěpačně a dala při tom obzvlášť velký důraz na pojmenování "Damone". Ještě chvíli na mě zamračeně zíral a pak konečně pochopil. Na moment se zdálo, jako by přemýšlel, co na to říct.
"Musel něco zařídit, vrátí se," oznámil mi pak naprosto klidně.
Tak teď už ve mě vážně doutnal semtex. To si ze mě snad dělá srandu! Něco!!! Pche!!!
Nevěřícně jsem na něj upřela svůj nejlepší vražedný pohled. Pak už jsem to nevydržela a naštvaně se odporoučela pryč. Ještě jsem stihla za sebou prásknout dveřmi, jak jsem tak odcházela z kuchyně.
A Sefan mě nechal doutnat. Nešel za mnou. Chytrý chlapec. Asi už mě znal natolik, že věděl, že za chvíli vyměknu.
Ale tentokrát jsem si to nechtěla dovolit. Naštval mě a za to se pyká! Mě nikdo lhát nebude! (krom Damona, samozřejmě, ten má speciální vyjímku)
Nehodlala jsem si dovolit ustoupit své naštvané polovičce a jít doutnat zase dolů do obývacího pokoje třeba k televizi. To by se ke mě totiž zase nějak přimanul Stefan a získal by si mě těma svýma polibkama, proti kterým jsem já i moje naštvaná polovička krátká.
Tak jsem tam tak nabručeně seděla na posteli a koukala na zeď. Vydržela jsem tam tak skoro celý den - to jsem borka, co?
Pak už mi ale ruply nervy a šla jsem dolů do obývacího pokoje. Jak jsem tak šla ze schodů , ještě jsem si opakovala: fajn, ale jen ta televize!!! Kecneš si na pohovku, zapneš televizi a jeho si nebudeš všímat!!!
Jenže to se hůř dělá, než říká. Samozřejmě Stefan byl v kuchyni a u stolu si tam pročítal nějakou knihu. Když jsem vcházela do obývacího pokoje, jen na vteřinku odtrhl pohled od knihy a podíval se na mě. Já ho spražila nasupeným pohledem a hrdě kráčela dál, dokud jsem se nesesula na tu pohovku a nezapla tu zatrolenou televizi.
Chvíli jsem tam jen tak seděla a sama o sobě byla přesvědčená, že se dívám na televizi. Pravdou ale bylo, že jsem celou dobu bedlivě poslouchala, jestli nezaslechnu nějaké kroky nebo nějaký jiný náznak toho, že by šel Stefan za mnou. Být celý den oddělena od obou bratrů Salvatorových bylo velice frustrující.
Teď mi chyběl i Stefan.
A jak jsem se právě tak zahloubala nad tímhle svým soukromým bojem, ani jsem si nevšimla, že Stefan využil situace a přemístil se těsně vedle mě na pohovku. Uvědomila jsem si ho tam až teprv, když mě něžně objal kolem ramen a začal líbat na ramenou.
A ani tehdy jsem se tak úplně nedokázala ovládnout. Chvíli jsem ho prostě nechala páchat všechny ty jeho něžnosti. Líbilo se mi to a jen stěží jsem se pak dokázala vzpamatovat a s protivným ucuknutím se od něj nabručeně vzdálit na celou délku pohovky.
Chvíli bylo ticho, pak se najednou ozval Stefan se známkou trpělivosti v hlase. "Už jsem ti říkal, že musel něco zařídit. Je to jeho věc."
Málem jsem ho nenechala ani dokončit větu. "Něco!!!," vzkřikla jsem naštvaně a jsem si jistá, že mi v tu chvíli z očí létaly blesky. "Pořád to něco!! Uvědomujete si vy dva vůbec, že je to můj život, o který tu jde!!!," křičla jsem na něj a vztekle vyskočila na nohy. Už jsem nevěděla, co ještě říct a tak jsem na něj jen nasupeně shlížela.
Chvíli mě jen starostlivě pozoroval a pak se mu přez tvář mihlo pochopení.
"Ach," uniklo mu, jako by nemohl uvěřit, že na to nepřišel dřív. Vstal a přešel až ke mě. Jemně mě pohladil po tváři a v očích měl až mnoho pochopení, abych ho tentokrát dokázala odstrčit.
"Nic se mu nestane," pronesl tiše a z každé jeho slabiky koukalo přesvědčení. "Je to Damon, bude v pořádku," přesvědčoval mě uklidňujícím hlasem a mě to - navzdory mému odhodlání ho tentokrát nenechat dostat se mi pod kůži - vážně tak nějak uklidnilo a uspokojilo.
Vždyť měl koneckonců pravdu - byl to Damon, co se jemu může asi tak stát?
Trochu provinile jsem se podívala k zemi. Musí ho už pěkně štvát, že se pořád starám jen o Damona.
"Promiň," špitla jsem a kajícně se mu zadívala do očí.
"To je v pohodě, já to beru, že si o něj děláš sarosti," uklidňoval mě tiše, i když já jsem tak nějak tušila, že někde tam hluboko uvnitř s tím zase tak v pohodě není. Ale zatím mi to jako uklidnění stačilo. Bez protestů jsem ho nechala, ať si mě klidně v náručí přenese do postele a ať si mě klidně celou tu dobu, co jsem usínala, hladí a uklidňuje nějakými vlídnými slovy, které jsem stejně nevnímala. Kdo ví proč, byla jsem ráda, že je u mě. Že je tady, když to potřebuju, zatímco Damon se honí za "něčím".
Co mi asi tak může udělat jeden den bez Damona? Až se ráno probudím, bude tu Damon zase se mnou a já se budu moci zase strachovat o Stefanův život.
S tím pomyšlením jsem konečně usnula.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Delena or Datherine

Delena
Datherine

Komentáře

1 Delena Delena | Web | 12. listopadu 2011 v 14:34 | Reagovat

Opět krásně napsané ♥

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
II ARCHIV II delenastory-damonika.blog.cz II