Covered by my Face 5

9. listopadu 2011 v 22:41 | Damonika |  Kapitolky
Autor: Aprille
Jazyk: CZ!
Dej: V okolí Mystic Falls se potlouká nějaký neznámý upír, který, jak se tak zdá, jde Eleně po krku a ona tak musí veškerý svůj čas trávit hezky v bezpečí schovaná ve Stefanově domě, Stefan samotný se mezitím s Damonem snaží neznámého odhalit, ale... Co se stane, když jsou do toho zamotaná tajemství a lži?
Covered by my face 5

Zdálo se mi, že jsem u Stefana v pokoji. Ležím v posteli a za oknem už si pohrávají první sluneční paprsky. To jsem ještě nevěděla, že je to sen. Ospale jsem se protáhla. Nový den a dnes tu se mnou má být Damon. Konečně. Po těch dvou dnech frustrace se Stefanem. Jojo, docela jsem se i těšila, že se jednou budu zase strachovat o Stefana a ne o Damona....
A pak mi pohled padl na Stefana, který spal vedle mě.... A to byla přesně ta chvíle, kdy jsem zjistila, že se mi to jen zdá. Nějaký druh nepovedené noční můry. Samozřejmě jsem se lekla - čekala jsem vedle sebe prázdné místo, tak maximálně pár polštářů, už jenom to, že tamněkdo byl, mě docela vyděsilo. Taky jsem byla ještě maličko oblblá tak brzo po ránu. To všechno pak dohromady způsobilo, že jsem s leknutím při pohledu na spícho Stefana odskočila o kus dál a vydla ze sebe nějaký prazvláštní druh zakvičení.
A to byl přesně ten okamžik, kdy jsem si uvědomila, že to sen není. Jsem totiž strašný šťastlivec. Jak jsem tak uskakovala stranou, uskočila jsem náááhodou zrovna na tu stranu, kde už končila postel. Takže jsem se s polekaným výkřikem zřítila přímo na svou zadnici na matičku zem.
A Stefan si mohl spát tvrdě jak chtěl, ale jestli ho neprobudila ta rána, jak přišla již zmíněná zadnice do náhlého kontaktu s podlahou, tak ten výkřik už ano.
Samozřejmě, že ho to příšerně vyděsilo, strašně se lekl, že se mi něco stalo.
"Ne, ne, ne, to je v pořádku," vysvětlovala jsem mu, jak mě starostlivě sbíral ze země,"já jen - já se jen svalila na zem, úplně sama, vážně, jsem nemehlo," žvanila jsem páté přes deváté a on na mě shlížel jako na duševně chorou. Tedy to jsem si myslela prvně, pak jsem si všimla, že mi zírá do dekoltu. Vzhledem k mé opravdu ne příliš obsáhlé noční košilce, mě to docela popudilo. To jsem si o něm vážně nemyslela!
Teprv pak jsem si uvědomila, že se mi na krku houpe můj sporýšový náhrdelník - došlo mi, že Stefan zřejmě jen kontroloval, jestli ho mám stále na sobě. A měla jsem.
"Vážně je to v pořádku, Stefane," uklidňovala jsem ho teď pro změnu já. "Jen-jen jsem spadla, nic víc."
Ještě jednou se na mě zamračil, ale pak už se k tomu znovu nevracel. I když jsem si všimla, že celou dobu, co jsem se převlékala, na mě upírá bedlivý a ostaržitý pohled.
Ale - upřímně řečeno - to bylo to poslední, co mě teď zajímalo. Honilo se mi v hlavě milion jiných věcí.
Kde je Damon? Co dělá? Proč se sem nevrátil tak dlouho? Proč se nevráti ani ke mě, ani na slůvko se tu nezastavil? Co může být na tom neznámém upírovi tak zajímavé, že je důležitější než já? Jestli se nepletu, ani pořádně nevěděli, kde ho mají hledat!
A ještě víc mě štvalo, že Stefan zřejmě ví odpovědi na všechny tyhle otázky. A nechce mi nic prozradit. A něco přede mnou tají. A chová se divně...
Když jsem sestoupila zase dolů do obývacího pokoje, Stefan byl zase přilepený k ranním zprávám.
Já jsem mu vážně nechtěla ubližovat!!! Tedy tím myslím, že je mi samozřekmě jasné, že ho tím zraňuju, když se pořád vyptávám na Damona... Jenže když mi to nechce říct, tak ať se nediví.
Změnila jsem svoji trajektorii původně namířenou ke kuchyňské lince a šla přímo za Stefanem. Rázně jsem si kecla na pohovku těsně vedle něj a čekala, až mě osloví. Jenže on byl pořád zahleděný na tu rezatou moderátorku v telce. To mě naštvalo - že mě občas ignoruje Damon, na to jsem si už zvykla, ale že mě teď nebere na vědomí ani Stefan, to mě vážně dopalovalo.
Fajn, řekl si o to.
"Kde je Damon, Stefane," konstatovala jsem chladně a s takovým množstvím ledu v mém tónu hlasu to snad už ani nebyla otáza. Ostře jsem na něho pohlédla.
On na mě zíral s neurčitým výrazem. Mám pocit, že ačkoli se díval na mě, ještě pořád byl myšlenkami u té rezaté moderátorky. Pak se ale jeho výraz trochu změil a k mému překvapení se teď zdál trochu uražený. "Už jsem ti říkal dvakrát, že je to jeho věc," kupodivu z jeho tónu teď taktéž sálal chlad. Trochu jsem se lekla. "To znamená ani moje, ani tvoje," upřesnil pak ještě a znovu se netečně zadíval na tu moderátorku, která právě ohlašovala cosi jako autonehodu či co.
V tu chvíli bych mu nejradši vmetla přímo do obličeje, jak strašně bych byla teď ráda, kdyby tu se mnou byl Damon a ne on a jak strašně bych ho teď ráda nečím praštila za to, že mi lže a ještě se ke mě chová takhle. To, že já sama k němu nejsem zrovna nejhodnější, to jsem nechala bez povšimnutí.
Nasupeně jsem se zvedla z pohovky a sledovala jak mě on zamračeně pozoruje. "Tak fajn!," vyštěkla jsem. "Tak příště - příště si běž osahávat ji, ano?!," zuřivě jsem ukázala na tu rezku v televizi. "Ta třeba nebude potřebovat, abys jí informoval o každé nesmyslné maličkosti!! ... Jako třeba proč je nějakej blbej upír, kterej se stejně bude muset časem ukázat tady, jestliže jde po mě a jsem tady, důležitější než já!!!"
S těmi slovy jsem se naštvaně přeřítla přes pokoj a vydupala nahoru po schodech. Tentokrát jsem měla ale vážně vztek a rozhodně jsem nehodlala trucovat ve Stefanověpokoji. Litovala jsem, že se nemůžu jen tak sebrat a jít do svého vlastního pokoje. Sama jsem až moc dobře věděla, že bych tím docela slušně pohřbla celou tu asi týdení jejich práci a taky jsem věděla, že by to nebylo bezpečné jak jen pro mě tak taky pro Jennu a Jeremyho. A to na mě platilo.
Jenže zároveň jsem byla na Stefana naštvaná tak, jak nikdy předtím. On o té věci moc dobře ví!!! A stejně mi to pořád zapírá!!!
Já vím bylo to kruté, ale nakonec jsem se sebrala a šla trucovat do Damonova pokoje. Nakvašeně jsem se tam usadila doprostřed té velké (a prázdné) postele a uraženě zírala do zdi naproti sobě. Bylo mi jasné, že Stefan tam dole moc dobře ví, že jsem tentokrát nešla do jeho pokoje. Musel to poznat podle délky mých kroků. Jeho pokoj byl nahoře na chodbě hned nad schody. Ten Damonův byl až na konci chodby. A taky jsem si byla moc dobře vědoma, že mu tím neskonale ubližuju. Někde tam vzadu v hlavě jsem si dokonce uvědomovala, že je tohle celé, tenhle spor, opravdu jen a jen zbytečný. Vždyť ani Damon nechtěl, abych věděla o co go. Sám to říkal: ať se nic nedozví... A jestli je to něco, co bych z nějakého důvodu neměla vědět, pak bych se ani neměla snažit to zjistit. Vždyť jsem neměla slyšet ani ten jejich rozhovor.
Ale jak už jsem řekla. Můj největší problém byla vždycy moje zvědavost. Nemám ráda, když nevím všechno a o všem, co se děje. Vždycky jsem chtěla být totálně v obraze - a tak jsem tam prostě doutnala dál a jen měla škodolibou radst nad tím, jakej že to byl super nápad, jít trucovat k Damonovi.
A tentokrát -tentokrát, se nehodlám nechat obměkčit ničím!!!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Delena or Datherine

Delena
Datherine

Komentáře

1 Delena Delena | Web | 12. listopadu 2011 v 19:46 | Reagovat

Krásné naprosto jsem tušila, že půjde do Damonova pokoje :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
II ARCHIV II delenastory-damonika.blog.cz II