Covered by my Face 6

10. listopadu 2011 v 8:29 | Damonika |  Kapitolky
Autor: Aprille
Jazyk: CZ!
Dej: V okolí Mystic Falls se potlouká nějaký neznámý upír, který, jak se tak zdá, jde Eleně po krku a ona tak musí veškerý svůj čas trávit hezky v bezpečí schovaná ve Stefanově domě, Stefan samotný se mezitím s Damonem snaží neznámého odhalit, ale... Co se stane, když jsou do toho zamotaná tajemství a lži?
Covered by my face 6

...
... A tak minuty plynuly... Pak plynuly i hodiny...
Pak mě začaly bolet nohy, jak jsem tam tak pořád seděla v jedné poloze, tak jsem se po několikasekundovém rozmýšlení natáhla na postel a dál pokračovala ve svém trucování v horizontální poloze. Civěla jsem do stropu a snažila si udržet tu svou nabručenou náladu jak jen jsem mohla.
Jenže to nebylo zrovna lehké. Začínaly se mi na mysli objevovat právě ty postřehy, které jsem předtím ve vzteku dokázala ještě ignorovat - tedy že je celá tahle hádka k ničemu.
Po další hodině jsem byla už spíš jen nešťastná, jak se to zvrtlo.
Po ještě další hodině už mi bylo mírně do breku.
Vybíjím si tu svůj vztek a frustraci na Stefanovi a při tom jsem k němu byla v posledních dnech dost hnusná. A to jenom kvůli tomu, že mi nechce říct, kde je a co dělá Damon, jakožto jeho bratr, kterého on zrovna nemá v lásce a to právě proto, protože se on zajímá o mě.
Jsem hrozná.
A pak se najednou ozvalo mírné zavrzání dveří. Trochu poplašně jsem zvedla hlavu z polštáře, abych viděla na příchozího. Jako na zavolanou v nich stál Stefan. Samozřejmě si musel moc dobře všimnout mého nešťastného výrazu a zarudlých očí, jak jsem se tak snažila zadržet slzy.
V mžiku byl u mě a konejšivě mě hladil po vlasech.
A já se nezmohla na nic jiného než jakési tichounké vzlyknutí "promiň". Co mi to zase přelétlo přes nos?!
"Možná - možná, že bychom na tohle celé měli radši zapomenout," navrhl po chvíli Stefan s laskavým pohledem v očích.
Přikývla jsem. "Já-já... mě to vážně mrzí," vykoktala jsem kajícně. "nevím co mě to popadlo, prostě - prostě jsem asi naštvaná, že jsem pořád jen tady, zavřená... I když vím, že je to tak nejlepší."
Vlídně se na mě usmál. "Už to nebude trvat dlouho, slibuju," zašeptal a znovu mě vzal do náručí a jemně políbil na rty. Tentokrát jsem nehodlala prošvihnout možnost nechat všechno zase plynout ve starých kolejích. Nikam jsem ho neodstrkovala a neodtahovala se. Při jeho hře s jazykem jsem plně spolupracovala a jak mě tak jemně pokládal zpět na postel (že není jeho jsme oba ignorovali), dala jsem se do rozepínání knoflíků na jeho košili.
Vlastně jsem si až moc dobře uvědomovala, jaké mám štěstí. Vůbec bych se nedivila, kdyby na mě po tom mém chování z minulých dnů už ani nepromluvil.
A tak jsem ho nechala, ať si mi klidně sundá halenku i ať si mě líbá jak chce. Choulila jsem se v jeho náruči a jednou po dlouhé době si užívala toho pocitu, že jsem v takovéhle chvíli se Stefanem nemyslela na Damona. Alespoň pro jednou jsem ho vypudila z mysli. Snažila jsem se ignorovat ten dráždivý hlas kdesi vzadu v mé mysli, který pořád dokola opakoval, že Damon je tam někde venku a honí se pravděpodobně za velice nebezpečným upírem, který nemá problém zabít jiného upíra a který z nějakého neznámého důvodu jde po mě, a já se tu mezitím, co on riskuje svůj život kvůli mě, mazlím se Stefanem. Protentokrát se mi ale povedlo ten hlas nějak vypnout a zatlačit kamsi do nedohledna.
Cítila jsem Stefanovy chladné rty na mých nahých ramenou a ve snaze dát najevo přinejmenším trochu nadšení v tak chmurné době jsem se k němu přitiskla ještě víc, i když už se to předtím zdálo nemožné.
Zavřela jsem oči a nechala ten jeho upírský chlad klouzat z ramenou ke krku a k čelisti a zase k ramenům. V tu chvíli se mi pod zavřenmi výčky promítalo milion dalších věcí. Myslela jsem na tu chvíli, kdy jsem Stefana uviděla poprvé a ještě nevěděla, co mě ještě čeká v příštích několika měsících. Byla jsem omámená jeho polibky, byla jsem jako v tranzu. Přemýšlela jsem nad každým okamžikem stráveným se Stefanem.
Všechno se to vracelo ve vlnách. Upíři, čarodějky, Damon - a tím vším jsem si prošla se Stefanem. Ale bylo to jen mlhavé - jakési nejasné útržky, protože při těch jeho vášnivých polibcích, které mi páchal na těle, jsem se nedokázala pořádně zaměřit na nic. Moje mysl si dělala, co chtěla. Nemyslela jsem jasně.
"Damone...," špitla jsem tichounce ve svém mlhavém tranzu. Svoje pochybení jsem si uvědomila hned, jak se ode mě Stefan odtáhl. Úplně jsem ztuhla. Vážně jsem udělala to, co si myslím, že jsem udělala? Vážně jsem právě řekla Stefanovi Damone?
Podle toho, jak se Stefan tvářil, jsem hádala, že se mi to vážně povedlo.
A sakra.
Zděšeně jsem na něj hleděla a nevěděla co říct. Co se v takových chvílích říká? Co se říká, když řeknete svému klukovi jménem jeho bratra a to právě v okamžiku, když vás vášnivě líbá?
"Řeklas mi Damone?," Stefan na mě nevěřícně zíral a v jeho pohledu bylo něco, co se nebezpečně podobalo takové té bolestné grimase, kterou předvádějí herci, když jejich postavu mučí na nějakých mučidlech. A vlastně to ani nebyla otázka - kdyby byla, mohla bych říct ne. Tady by mi "ne" nepomohlo, oba jsme moc dobře věděli, že jsem mu řekla Damonovým jménem. Z toho už se nevykroutím.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Delena or Datherine

Delena
Datherine

Komentáře

1 Kat Kat | Web | 10. listopadu 2011 v 16:58 | Reagovat

Začalo 1.kolo SONPár :) Scháněj si hlasy :)

2 Kat Kat | Web | 10. listopadu 2011 v 18:35 | Reagovat

Máš ho :D

3 Tina Tina | Web | 10. listopadu 2011 v 23:51 | Reagovat

super kapitolka :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
II ARCHIV II delenastory-damonika.blog.cz II