Covered by my Face 8

12. listopadu 2011 v 9:23 | Damonika |  Kapitolky
Autor: Aprille
Jazyk: CZ!
Dej: V okolí Mystic Falls se potlouká nějaký neznámý upír, který, jak se tak zdá, jde Eleně po krku a ona tak musí veškerý svůj čas trávit hezky v bezpečí schovaná ve Stefanově domě, Stefan samotný se mezitím s Damonem snaží neznámého odhalit, ale... Co se stane, když jsou do toho zamotaná tajemství a lži?
Covered by my face 8
Otevřela jsem oči dokořán. Hned jak jsem se probudila, mě dostihly všechny události z minulého dne a já se v očekávání náhle zvedla do polosedu na Damonově posteli.
Byl tam. Hodil po mě tím svým klasickým pokřiveným úsměvem,"Dobré ráno, sluníčko."
"Pche," uniklo mi ze rtů - s těma opuchlýma očima, rozježenýma vlasama a vším tím ranním veselím, by mě nikdy nenapadlo přirovnávat se ke sluníčku.
"Špatný den? Totiž - vlastně, noc?," zeptal se s mírným úšklebkem a tvářil se stejně jako obvykle - sarkasticky a rozčilujícně. Vždycky měl dobrou náladu, prevít.
Tentokrát mě ale tím svým úsměvem neoblbl. Mohl se usmívat jak chtěl, ale ty fialové kruhy pod očima tím nezakryl. Jak už jsem zmiňovala - i upíři potřebují někdy spát, i když ne v rakvi. A podle hloubky těhle monoklů bych soudila, že se neprospal už pěkně dlouho.
Zavrtěla jsem hlavou. "Ani ne. A ty?"
"Ále... kdybych tě býval nenašel v mé posteli, asi bych byl na zhroucení. Povzbudila jsi mě," zase ten rozčilující úsměv. Samozřejmě to byly výmysly - co jiného. Ale já byla stejně strašně ráda, že je konečně tady se mnou.
Sklonila jsem pohled k zemi a pak se na něj zase upřeně zadívala tentokrát s pokud možno vážným výrazem. "Jak dlouho už jsi nespal?," zeptala jsem se a propichovala jsem ho pohledem.
"Cože?," zatvářil se nechápavě, ale mě tím opět neoblbnul.
"S prominutím, vypadáš děsně," upřesnila jsem a přitom prstem naznačila kolečko kolem oka. Asi jsem ho tím trochu urazila.
"Pmf, tak abys věděla, já to sluníčko taky myslel v ironii," zašklebil se na mě a s těmi slovy opustil pokoj.
"Jasně," zamumlala jsem si mnohem spíš sama pro sebe, než pro Damona, ale stejně jsem si byla jistá, že ačkoli už byl dávno nejmíň na chodbě, slyšel mě moc dobře.
Klasika.
Začíná mi chybět Stefan... Začarovaný kruh.
Ale raději jsem si pospíšila se obléct a jít se dolů nasnídat. Než se zase na někoho naštvu a půjdu na celý den trucovat do ložnice (vážně nevím do čí tentokrát).
Hned jak jsem ale seběhla dolů po schodech, čekalo mě v mnoha směrech milé a v mnoha směrech nepříjemé překvapení. Jak jsem tak vrazila do obývacího pokoje, na gauči posedával Stefan a zdálo se, že čekal na mě, až příjdu zezhora. Damon měl pohled zaražený hluboko do nějaké knihy na křesle kousek vedle. Nevypadalo to, že by ho jeho okolí nějak zajímalo.
Upřímně jsem nečekala, že tu Stefana najdu. Myslela jsem, že mají denní hlídku, jednou Damon, jednou Stefan - i když to v minulých dnech trošku porušili.
A taky že jsem se na to hned zeptala. "Já myslela, že dnes má hlídku Damon," zírala jsem na Stefana ještě trochu překvapeně.
Podíval se na mě s milým úsměvem na tváři, který ale mnohem spíš připomínal nějakou masku úsměvu. "Dejme tomu... že jsem se rozhodl jednou svoji službu venku vynechat. Takže dnes máš dvojitou stráž," oznámil mi stále ještě s úsměvem a mě to na jednu stranu strašně rozčilovalo, protože tenhle jeho úsměv se mi vůbec nelíbil a chtěla jsem svého starého dobrého Stefana bez těhle prapodivných grimas a tónů zpět. Na duhou stranu jsem byla ráda, že se jeden den nebudu muset strachovat ani o jednoho z nich a že tu se mnou budou hezky oba dva v bezpečí - a na třetí stranu (??? - nevím jestli něco takového vůbec existuje) mě to mírně mrzelo, protože jsem se těšila na den s Damonem ( i když samozřejmě beru v potaz to, že jsem mu ukradená a pravděpodobně bych se taky většinu toho času strachovala o Stefana).
"Hmm, aha," hlesla jsem a znovu se otočila směr kuchyně. Vlastně jsem věděla, proč se Stefan rozhodl dnes tu zůstat se mnou a Damonem. Je to docela jednoduché. Jedna moje půlka z toho byla trochu uražená - to už mi Stefan s Damonem vážně nevěří natolik, že mě tu musí sám hlídat? Ta druhá polovina to brala trochu provinile - nevěděla jsem totiž popravdě, jestli by hned první věc, kterou bych udělala, až bych věděla, že je Stefan pryč, jestli bych se nevrhla Damonovi do náručí a nerozplakala se mu na rameni, jak strašně mi chyběl a jak strašně jsem se o něj bála.
V kuchyni jsem popadla misku čehosi-ani nevím čeho s mlékem a pak se s náhlým nápadem zase vrátila do obývacího pokoje. Kecla jsem si do křesla přeně naproti tomu, kde už seděl Damon a zkoumavě se na něj zahleděla. "Tak už jste přišli na něco nového?," zeptala jsem se a stále ho propalovala pohledem.
"V čem nového?," zeptal se naoko bez zájmu, aniž by zvedl pohled od knihy. To mě trochu namíchlo.
"Ve vašem pátrání po tom upírovi, co mi usiluje o krk," připoměla jsem mu chladně a snažila se udržet svůj hlas na uzdě.
Konečně se na mě podíval. "Je to velice vychytralý upír," zaculil se na mě, jako by se tím vysvětlovalo všechno.
"A... to má být jako tvoje výmluva na to, že jsi ještě na nic nového vlastně nepřišel?," zaútočila jsem přímým útokem a raděj se nedívala do míst, kde se nacházel Stefan, protože jsem se bála, co bych mohla vidět v jeho tváři.
"Zřejmě ano," přisvědčil bez sebemenšího zaváhání. Jen jsem na něj nevěřícně vykulila oči.
"Ale no tak! Přece si nemyslíš, že mě oblbneš tímhle, když ses někde tam venku poflakoval celé tři dny v kuse!!??," sjela jsem ho a on se na mě zahleděl snad s trochu překvapeným výrazem.
"Fajn, a jak tedy víš, že jsem se celé ty tři dny nepoflakoval někde po hospodách a barech a na to honění toho tvého upíra si ani nevzpoměl?," v očích mu plály malé jiskřičky a i když se to do toho momentu vážně nehodilo, musela jsem si pomyslet, jak strašně moc mu ty jiskřičky v očích sluší.
"Protože te vidím," opáčila jsem hned v obratu a docela slušně ho tím odpálkovala. "Jen se na sebe podívej, kdyby ses jen tak poflakoval po barech, měl bys teď dvakrát tak lepší náladu a chybělo by ti dost těch fialových stínů pod očima. Já už jsem ti to dnes říkala, ale vypadáš hrozně," usadila jsem ho a on se k mé radosti zatvářil trochu zaraženě. Nevěděl co na to říct.
"Tak fajn," s klapnutím odložil knihu,"Polož si tuhle otázku - byl bych býval ještě tady, kdybych na něco přišel?," zahleděl se mi tvrdě do očí a pod jeho chladným pohledem jsem se téměř zastyděla, že jsem na něj taková, když byl tři dny někde bůh ví kde, zřejmě po tu dobu nespal a díky mé malé maličkosti přítomné v jeho posteli se nevyspal ani dnes v noci. A já samozřejmě vím moc dobře, že se nepoflakoval nikde po barech a bylo mi totálně jasné, že kdyby býval přišel na nějakou stopu nebo něco takového, neseděl by tu v křesle a nečetl by knihu.
Teď jsem zase nevěděla co říct já. Na jednu stranu mi bylo fakt líto, že jsem na Damona taková, když všechno tohleto zjevně dělá kvůli mě - i když teda fakt nevím proč, když, jak sám řekl, jsem mu ukradená. Na druhou stranu mě dost zraňoval ten chlad v jeho hlase. Měla jsem skoro chuť rozbrečet se a histericky na něj vřískat, jak strašný jsem o něj měla strach a že bych dala bůh ví co za to, aby už tu se mnou zůstal navždy - samosebou i se Stefanem - což je ale trochu nereálný a možná i lehce morbidní (a velice utopistický) sen, takže...
Nakonec jsem jen sklonila zrak k podlaze a prostě odešla. Jak jsem odcházela, ve skle jedné skříně jsem zahlédla odraz Stefanova varovného pohledu, který hodil po Damonovi hned jak jsem se otočila.
A já jsem se to snažila ignorovat, zavřela jsem za sebou dveře na chodbu a tam si sedla na druhý schod schodiště. Zadívala jsem se kamsi neurčitě do prázdna a ztrácela se v myšlenkách. I když jsem toho moc promyslet nestihla. Nebyla to ani tak dlouhá chvíle a na chodbě se objevil Stefan a sedl si hned vedle mě na ten schod. Objal mě kolem ramen a konejšivě zhoupl směrem k sobě, takže jsem se mu pak opírala hlavou o rameno...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Delena or Datherine

Delena
Datherine

Komentáře

1 Tina Tina | Web | 12. listopadu 2011 v 15:33 | Reagovat

super :)

2 Dee* Dee* | Web | 12. listopadu 2011 v 19:08 | Reagovat

Pěkné!!

Ahoj byla bych moc ráda, kdyby ses přihlásil/a do soutěže na mém blogu. Pokud jsi se už zapsal/a tak tuto zprávu ignoruj, ale pokud ne budu moc ráda když se přihlásíš.

http://fan-vampirediaries.blog.cz/1111/beautiful-design-blog

PS: Omlouvám se za zkopírovanej komentář

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
II ARCHIV II delenastory-damonika.blog.cz II